Nervus trigeminus

Z WikiSkript
Senzitivní inervační oblast trigeminu
N. V.

Nervus trigeminus neboli trojklaný nerv je pátým hlavovým nervem. Ze všech hlavových nervů je nejsilnější. Má jak senzitivní, tak i motorickou složku. Někde vede i parasympatická vlákna, která se k němu ovšem pouze přikládají. Tato vlákna přicházejí z VII (n. facialis) a IX (n. glossopharyngeus).

Nervus trigeminus je také aferentní součástí důležitých reflexů (např. masseterový, rohovkový).

Inervace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Senzitivně inervuje celý obličej, dutinu ústní: tvrdé a měkké patro až po isthmus faucium, přední dvě třetiny jazyka, všechny zuby a nosní dutinu, celý obsah orbity, většinu dura mater, část ušního boltce.

Motoricky inervuje žvýkací svaly (m. masseter, m. temporalis, m. pterygoideus medialis, m. pterygoideus lateralis), m. mylohyoideus, přední bříško m. digastricus.

Jádra[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • nucleus motorius nervi trigemini – jediné motorické jádro (také jako ncl. masticatorius), vlákna vedou pouze ve V3,
  • nucleus pontinus (principalis) – končí zde somatosensitivní vlákna z ggl. trigeminale,
  • nucleus mesencephalicus – propriocepce ze svalů, dásní, zubů a okohybných svalů,
  • nucleus spinalis – končí zde somatosensitivní vlákna z ggl. trigeminale + z ganglií n. VII., IX., X..

Průběh kmene[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Výstup nervu je z ventrálního okraje pontu, poté nerv pokračuje na prohlubeň hrotu pyramidy – impressio trigemini. Mezi dvěma listy dura mater je uložené ganglion trigeminale (semilunare, Gasseri). Zde vysílají pseudounipolární buňky dendrity do periferie a axony do mozku k jádrům. Má tři hlavní větve: n. ophtalmicus, n. maxillaris a n. mandibularis.

Nervus ophtalmicus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

N. ophtalmicus

Nejmediálnější větev ggl. trigeminale.

Inervace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Somatosensitivně
  • v prostředí okaočnici a přilehlý periost, oční bulvu, slzní žlázu, kůži čela a horních víček, oční spojivku,
  • v oblasti nosu – kůži hřbetu a hrotu nosu, sliznici čichových labyrintů, sphenoidální sinus a ventrální část nosní dutiny.

Průběh kmene[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Z ggl. semilunare jde ventrálně v boční stěně sinus cavernosus a vstupuje do fissura orbitalis superior. Zde se rozděluje a postupuje směrem do očnice (část nad anulus tendineus communis – n. lacrimalis et n. frontalis, část uvnitř anulus – n. nasociliaris).

Větve[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Spojky se sympatickou pletení na povrchu a. carotis interna.
  2. Spojky k n. III., IV., VI.
  3. Ramus tentorii (meningeus).
  4. Nervus nasociliaris – vstup skrz anulus tendineus, laterálně od n. opticus, pokračuje přes něj nahoru na vnitřní stěnu očnice
    • nervus ethmoidalis posterior,
    • nervus ethmoidalis anterior,
    • nervus infratrochlearis,
    • nervi ciliares longi,
    • ramus communicans cum ganglio ciliari (radix nasociliaris ganglii ciliaris).
  5. Nervus frontalis – pod stropem orbity nad m. levator palpebrae superioris, dále se dělí na
    • nervus supratrochlearis,
    • nervus supraorbitalis.
  6. Nervus lacrimalis – pod zevním okrajem očnicového stropu k zevnímu koutku, kde přijímá z V2 n. zygomaticus a s ním i parasympatická vlákna pro slzní žlázu
    • r. communicans cum nervo zygomatico.

Nervus maxillaris[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

N. maxillaris

Prostřední ze tří větví.

Inervace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Somatosenzitivně
  • tvrdá plena při canalis rotundus,
  • v oblasti maxillymaxilla, horní zuby, sinus maxillaris, sliznice zadních dvou třetin cavitas nasi, patro, isthmus faucium, kůže v oblasti od očních štěrbin po ústní, sliznice horní poloviny tváří s nosohltanem a Eustachovými trubicemi.
  • Parasympaticky
  • vlákna pro inervaci glandula lacrimalis, vnořují se skrz n. zygomaticus do n. lacrimalis (viz výše),
  • žlázy nosní sliznice, slinné žlázy patra, horního rtu a horní poloviny tváře.

Průběh kmene[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ze semilunárního ganglia prochází dole v boční stěně sinus cavernosus do canalis rotundus k fossa pterygopalatina. Zde se rozvětvuje.

Větve[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Ramus meningeus.
  2. Nervi pterygopalatini (rr. ganglionares) – nervy procházející ganglion pterygopalatinum bez přepojení, inervují sensitivní oblasti.
  3. Nervus infraorbitalis – z fossa pterygopalatina jde skrz fissura orbitalis inferior do orbity, na jejíž spodní části prochází do canalis infraorbitalis a vystupuje na ventrální ploše maxilly ve foramen infraorbitale
    • rami alveolares superiores posteriores,
    • ramus alveolaris superior medius,
    • rami alveolares superiores anteriores,
    • rami cutanei.
  4. Nervus zygomaticus – z fossa pterygopalatina skrz fissura orbitalis inferior do orbity, po zevní stěně do foramen zygomaticorbitale v os zygomaticum, zde se dělí na dvě větve
    1. nervus zygomaticofacialis – kůže v lícní krajině,
    2. nervus zygomaticotemporalis – do kůže spánku,
    • r. communicans cum nervo lacrimali – parasympatická spojka z očnice do n. lacrimalis pro slzní žlázu.

Nervus mandibularis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

N. mandibularis

Laterální větev, obsahující jako jediná i motorická vlákna.

Oblast inervace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Somatosensitivně
  • krajina dolní čelisti zahrnující kůži, sliznici, zuby a dásně,
  • krajina spánkové oblasti.
  • m. mylohyoideus, venter anterior musculi digastrici,
  • vlákna z jader n. VII pro m. tensor tympani; n. IX pro m. tensor veli palatini.

Průběh kmenu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Výstup z ggl. trigeminale, průchod skrze foramen ovale pod lebeční bazi do fossa infratemporalis a zde se větví.

Ganglion oticum – je parasympatické ganglion, jež získává svůj pregangliový parasympatikus cestou větví z n. IX. Po přepojení vedou vlákna do glandula parotis a také inervují cévy a žlázy v oblasti senzitivní inervace n. mandibularis. Motoricky přicházejí vlákna pro m. tensor tympani a m. tensor veli palatini. Sympatická vlákna přicházejí společně s n. petrosus minor a se sympatickou pletení kolem a. meningea media. Po průchodu gangliem se vlákna přidávají k inervaci cév, hladkého svalstva a žláz.

Větve[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Ramus meningeus – sensitivní inervace dura mater.
  2. Rami musculares
    • nervus massetericus,
    • nervi temporales profundi,
    • nervus pterygoideus lateralis et medialis,
    • nervus tensoris veli palatini a nervus tensoris tympani,
    • nervus mylohyoideus.
  3. Nervus buccalissensitivní větev ve fossa infratemporalis k tváři.
  4. Nervus auriculotemporalissensitivní nerv jdoucí pod lebeční bazí dorsálně, vytváří očko pro a. meningea media a pokračuje před ušním boltcem nahoru ke kůži boltce a spánkové krajiny
    • rami communicantes cum ganglio otico,
    • rami communicantes cum nervo faciali,
    • rami parotidei,
    • rami auriculares,
    • nervus meatus acustici externi,
    • nervi auriculares anteriores,
    • rami temporales superficiales.
  5. Nervus lingualis – první silná větev jdoucí mezi m. pterygoideus lateralis et medialis kaudálním směrem k m. hypoglossus do sliznice jazyka (přední 2/3), spodiny úst a isthmus faucium
    • spojení s chorda tympani, která přivádí pregangliová parasympatická vlákna do ganglion submandibulare, uloženého při n. lingualis,
    • rami communicantes cum nervo hypoglosso,
    • rami isthmi faucium (rr. tonsilares),
    • nervus sublingualis,
    • rami linguales.
  6. Nervus alveolaris inferior – druhá silná větev se senzitivní i motorickou složkou. Po odevzdání motorických vláken pokračuje do canalis mandibulae k inervaci přilehlých útvarů
    • nervus mylohyoideus – senzitivní a motorická inervace musculus mylohyoideus,
    • plexus dentalis inferior – senzitivní, parasympatická a sympatická vlákna,
    • nervus mentalis – konečný úsek.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • PETROVICKÝ, Pavel a Rastislav DRUGA, et al. Systematická, topografická a klinická anatomie : VIII. periferní nervový systém. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-108-0.
  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. s. 477-487. ISBN 80-247-1132-X.