Poruchy spánku/PGS (VPL)

Insomnie je jedním z nejčastějších subj. obtíží v primární péči. Spánek je lidmi vnímán jako důležitá známka zdraví. Pro komunikaci lékaře s pacientem je důležité nespavost nepodceňovat.

Etiologicky široké rozmezí příčin: též neurologické nebo psychiatrické onemocnění (jehož další příznaky pacient třeba ani neuvádí - nechce nebo si jich nevšímá.)

Správné řešení krátkodobé nespavosti může zabránit hůře řešitelné chronické nespavosti.

Definice

Nespavost je def. jako porucha usínání, přerušovaný spánek nebo/a časné probouzení - trvá-li alespoň měsíc, nejméně 3x týdně.

Pacient se přitom začne obvykle starat (až příliš) o důsledky nespavosti, spánku se obává, snižuje se jeho výkon v práci a v kontaktu s lidmi, celkově únava. Nebezpečný je snížený práh bdělosti, opakované usínání přes den, nepozornost, až mikrospánky, nebezpečí úrazu např. při řízení vozidel.

Může být provázen nepříjemnými příznaky vegetativními i somatickými.

Epidemiologie

Jedna z nejčastějších poruch. S věkem častější.

S akutní insomnií se setkal snad každý, s chronickou desítky procent populace (obv. se udává 20% - odhad 5-35%).

Roste se

• zrychlujícím se životním tempem,
• zvyšujícím se průměrným věkem populace,
• nepravidelným režimem spánku a bdění.

Etiologie a patogeneze

Nejčačtější příčinou vzniku nespavosti je stres. Organismus reaguje normálně na nepříjemnou událost nespavostí (po odeznění by se měl navrátit k normálu, jinak by se fixoval chybný spánkový návyk: vzorce chování >> obavy >> přemýšlení >> kognitivní aktivita a probuzení). Nespavost se tím udržuje a rozvíjí.

Elektrofyziologicky je nespavost zvýšená náchylnost k probuzení. Je přítomna rychlá aktivita odpovídající bdělosti - kognitivním aktivitám při probouzení.

Klasifikace

Základní diagnostická vodítka pro insomnii

• obtíže s usínáním
• časté probouzení - v noci
• časné probouzení - nad ránem
• nezotavující spánek ovlivňující denní aktivity - s různými somatickými stesky
• trvání obtíží více než měsíc - alespoň 3x týdně.

Klasifikace nespavostí nejpodrobnější je ICSD-2 (tj. International Classification of Sleep Disorders - 2... modifikovaná v r.2005), nejčastější vychází z MKN-10

Zjednodušeně se dělí na primární a sekundární.

Primární nespavost

• F51.03 - Psychofyziologická insomnie - patol. vzorce
• F51.02 - Paradoxní insomnie ("mispercepce spánku")
• F51.01 - Akutní insomnie
• Z72.821 - Insomnie z nesprávné spánkové hygieny

Sekundární nespavost

• Obstrukční spánková apnoe (OSA, SAS)
• Syndrom neklidných nohou (RLS)
• Posunutá fáze spánku (předsunutá nebo zpožděná)

Dle ICSD-2 ještě:

• F51.04 - Idiopatická insomnie
• F51.05 - Insomnie způsobená duševní poruchou
• F51.00 - Insomnie nezpůsobená léky či jinými látkami nebo známými fyziol. podmínkami, nespecifická (neorganická) insomnie

• G47.00 - Organická, fyziologická insomnie, nespecifická
• G47.02 - Insomnie způsobená léky či jinými látkami
• G47.03 - Insomnie způsobená somatickým onemocněním

• Z73.81 - Behaviorální insomnie v dětství

Odkazy

Použitá literatura

• SMOLÍK, Petr a Martin PRETL. Diagnostické a terapeutické postupy při insomniích pro praktické lékaře :  doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře 2011. 2. vydání. Praha : Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, 2011. ISBN 978-80-86998-45-9.