Psychologické a sociální teorie duševních chorob

Z WikiSkript

Sigmund Freud

Sigmund Freud[upravit | editovat zdroj]

  • zakladatel psychoanalýzy, vědecky strukturovaný systém pochopení duševních chorob
  • dynamická síla osobnosti – psychosexuální energie = libido
  • pregenitální infantilní sexualita – zaměřena autoeroticky
  • vývoj od dětství – stadium orální, sadistickoanální, falické a puberta
  • libido může ustrnout v určitém vývojovém stupni, fixace dává podklad perverzím
  • potlačení libida – neurózy
  • další struktury duševního života – Id, Ego, Superego
    • neurosa – konfikt Ego a Id
    • psychotické poruchy – poruchy vztahu Ega s okolím
  • léčba přesunem zážitků z nevědomí do vědomí – psychoanalýza (ovlivnitelné jen omezeně)

Carl Gustav Jung[upravit | editovat zdroj]

Carl Gustav Jung
  • hledal souvislost mezi osobní zkušeností a existencí celého lidstva
  • archetypy – umožňují nadhled nad individuálním osudem
  • vznik schizofrenie – prožitek silného afektu, který se rovná spatření bájné Medusy

Alfred Adler[upravit | editovat zdroj]

Alfred Adler
  • neurosa jako obrana člověka proti pocitu vlastní bezcennosti – komplex méněcennosti

H.S.Sullivan[upravit | editovat zdroj]

  • základ poruch je v poruše vztahů mezi lidmi

Kalifornská škola[upravit | editovat zdroj]

  • také se zabývá mezilidskou komunikací, teorie „dvojí vazby“ – vznik schizofrenie dán mezilidskou komunikací v rodině ("Rodiče mají vždycky pravdu, tatínka neposlouchej, protože lže")

Behaviorální psychoterapie[upravit | editovat zdroj]

  • studium procesu učení a chování
  • neurotický pacient se buď nenaučil neadaptivnímu chování nebo mu správné vzorce chybí

Daseinsanalýza[upravit | editovat zdroj]

  • z existenciální filosofie psychiatrů z Německa, zdůrazňuje neopakovatelnost a jedinečnost lidského tvora, terapeut se snaží vcítit do pacienta

Existenciální analýza[upravit | editovat zdroj]

  • zdůrazňuje touhu po smyslu života, při pochybách o smyslu existence vzniká frustrace, neurosy a deprese

Humanistická psychologie[upravit | editovat zdroj]

  • snaží se pochopit vnitřní zážitky jedince a naučit jej ovládat poznané
  • osobní rozvoj je v chápaní a projevování svých citů

Teorie vycházející ze studia rodinné interakce[upravit | editovat zdroj]

Rozvíjí se v polovině 20.století

  • rodina – malá skupina, která je specificky odlišná od jiných sociálních skupin
  • základní interakce – matka–dítě
  • nukleární rodina
  • rovnováha, někdy za cenu „obětního beránka“ (scapegoat) – např. jedno dítě neustále zlobí, tak rodiče řeší jeho přestupky a ne neshody mezi sebou, to může hrát roli při vzniku schizofrenie

Nexální rodina[upravit | editovat zdroj]

  • uzavřená vůči světu a druhým
  • ztráta autonomie jednotlivých členů, všichni se musí podřídit vnitřním pravidlům rodiny
  • nedostatek individuální a rodinné perspektivy, potlačuje vývoj dětí
  • Vývoj onemocnění v nexální rodině:
    1. fáze – dítě se rodí s obtížemi ve vyjadřování svých potřeb, rodinou nejsou rozpoznány, rodina dítě popisuje jako hodné, bezproblémové, ale vlastně ignoruje jeho potřeby
    2. fáze – dítě začne mít potřebu projevovat své vlastní já, snaha uniknout kontrole rodiny, je hodnoceno jako „zlé“ dítě, rodina hledá vinu venku (kamarádi, škola…)
    3. fáze – jedinec odporující rodinným normám je označen za šíleného, rodina se zbavuje viny a hledá problém venku, bludný kruh

Zdravá rodina[upravit | editovat zdroj]

  • komunikace je přátelská, nedorozumění se neskrývají, diskutuje se
  • uspokojuje citové potřeby členů, otevřená podnětům z okolí
  • otec a matka – přirozená autorita, dítě má vlastní prostor
  • citové odezvy stálé a jisté
  • je jim jasné, že smysl života je v nich samých

Teorie duševních chorob vycházející ze sociální interakce[upravit | editovat zdroj]

  • duševní choroba má výraznější charakter sociálního stavu
  • trojí zisk z psychického onemocnění (Freud)
    • primární – regulace úzkosti
    • sekundární – změny v sociální situaci, únik
    • terciální – prospěch pro okolí (možnost pečovat, litovat, zbavit se viny)
  • status nemocného přináší
    • výhody – zproštění povinností, nemocný není zodpovědný za svůj stav
    • sankce – úsilí o dočasnost stavu, léčba
  • psychiatrické stigma – buď jedinec vlivem pocitu hanby jedná tak, že ho okolí vnímá méněcenně, nebo ho znehodnocují ostatní a pacient se přizpůsobuje
  • stereotyp duševně nemocného ve společnosti – násilný, útočný, zákeřný, nebezpečný…
  • mnozí lidé se obávají psychiatrického vyšetřování a tají léčbu
  • teorie labelingu – duševní choroba vzniká proto, že člověk je tak označen společností či rodinou
  • teorie antipsychiatrie

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]