Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Z WikiSkript

Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (96/2001 Sb. mezinárodních smluv[1]) je mezinárodní smlouva, která upravuje práva pacientů v souvislosti s medicínou, léčbou i výzkumem. Tato úmluva byla přijata členskými státy Rady Evropy v roce 1997, Česká republika ji ratifikovala o čtyři roky později v roce 2001.

Účel úmluvy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Úmluva zakládá práva pacientů, čímž vznikají i odpovídající povinnosti poskytovatelům zdravotních služeb a výzkumníkům. Úprava v této mezinárodní smlouvě je nadřazena všem vnitrostátním pramenům práva (ústavě, zákonům, vyhláškám, atd.).

Články úmluvy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Článek 2 – Nadřazenost lidské bytosti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.
— Článek 2, Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Vůle a přání pacienta je tedy nejvyšší prioritou. Pacient nemůže být léčen nebo využíván k výzkumu bez svého souhlasu.

Článek 4 – Profesní standardy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.
— Článek 4, Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Při poskytování zdravotní péče je tedy potřeba postupovat lege artis.

Článek 5 – Souhlas[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.
— Článek 5, Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Podmínky poskytnutí informovaného souhlasu pak v českých podmínkách upravuje např. §34 zákona o zdravotních službách (372/2011 Sb.[2]).

Článek 8 – Stav nouze vyžadující neodkladná řešení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pokud v situacích nouze nelze získat příslušný souhlas, jakýkoliv nutný lékařský zákrok lze provést okamžitě, pokud je nezbytný pro prospěch zdraví dotyčné osoby.
— Článek 8, Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Článek 9 – Dříve vyslovená přání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyjádřit své přání.
— Článek 9, Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Dříve vyslovené přání pak v podmínkách České republiky upravuje §36 zákona o zdravotních službách (372/2011 Sb.[2]), který definuje, že přání musí mít písemnou formu s úředně ověřený podpisem. Součástí dříve vysloveného přání musí být poučení. Dříve byla platnost přání omezena na pět let, dnes trvá neomezeně. Existují také podmínky, za kterých přání není potřeba respektovat (např. pokud došlo k výraznému vývoji medicíny v dané oblasti, pokud přání nabádá k aktivnímu způsobení smrti, pokud by přání mohlo ohrozit jiné osoby – např. u nakažlivých infekčních chorob – nebo pokud již byla dříve započata péče, kterou nelze zastavit).

Článek 10 – Ochrana soukromí a právo na informace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví. Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat. Pokud je to v zájmu pacienta, může ve výjimečných případech zákon omezit uplatnění práv.
— Článek 10, Úmluva o lidských právech a biomedicíně


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Česká republika. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně. In Sbírka mezinárodních smluv. 2001. 96/2001 Sb. m. s. Dostupné také z URL <https://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3563>.
  2. a b Česká republika. Zákon o zdravotních službách. 2011. 372/2011 Sb. Dostupné také z URL <https://portal.gov.cz/zakon/372/2011>.