Anankastická porucha osobnosti

Z WikiSkript

Anankastická (obsedantně‑kompulzivní) porucha osobnosti je porucha charakterizovaná výrazným perfekcionismem, rigiditou a potřebou kontroly, nadměrným zaměřením na pořádek, pravidla a organizaci, obtížemi delegovat úkoly a přizpůsobit se změnám a sklonem k pochybovačnosti, nerozhodnosti a obavám z chyb. V mezinárodních klasifikacích se řadí mezi poruchy osobnosti (ICD‑10, F60.5, ICD‑11, 6D10.5, DSM‑5, Obsessive‑Compulsive Personality Disorder).

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

  • Prevalence se pohybuje přibližně mezi 2–8 % populace
  • O něco vyšší výskyt u mužů (není však výrazný)
  • Častější v populacích s vysokými nároky na výkon, systematičnost a preciznost

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

Biologické faktory[upravit | editovat zdroj]

  • genetická predispozice k úzkostným rysům
  • temperamentové rysy: zvýšená harm avoidance, nízká míra spontaneity

Psychologické faktory[upravit | editovat zdroj]

  • rané učení orientované na výkon, chyby a kontrolu
  • rigidní nebo přehnaně náročná výchova
  • internalizované normy a strach z negativního hodnocení

Sociální faktory[upravit | editovat zdroj]

  • prostředí s vysokým důrazem na řád, odpovědnost a perfekcionismus

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Typické projevy:

  • detailismus, perfekcionismus narušující dokončování úkolů
  • nadměrná svědomitost, puntičkářství
  • rigidita v myšlení i chování
  • nerozhodnost a obava z chyb
  • potíže s delegováním
  • pedantnost, rigidní morální standardy
  • emoční zdrženlivost, potřeba kontroly

Rozdíl oproti OCD[upravit | editovat zdroj]

  • OCPD (anankastická osobnost): rysy EGA‑syntonní (osoba je vnímá jako „správné“).
  • OCD (obsedantně‑kompulzivní porucha): přítomny obsese a kompulze, EGA‑dystonní.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnostika je klinická a zaměřuje se na dlouhodobě přetrvávající vzorce chování.

ICD‑11 – charakteristické znaky[upravit | editovat zdroj]

  • trvalé vzorce rigidního, perfekcionistického a kontrolujícího chování
  • významné funkční narušení (práce, vztahy)
  • pervazivní a stabilní charakter projevů od adolescence

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • OCD, úzkostné poruchy
  • poruchy autistického spektra
  • generalizovaná úzkostná porucha
  • další specifické poruchy osobnosti

Komorbidity[upravit | editovat zdroj]

  • úzkostné poruchy,
  • deprese,
  • somatoformní obtíže,
  • jiné poruchy osobnosti (např. vyhýbavá).

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Psychoterapie (léčba volby)[upravit | editovat zdroj]

  • kognitivně‑behaviorální terapie (KBT),
  • schématerapie,
  • psychodynamické přístupy,
  • nácvik flexibility, práce s perfekcionismem a rigidními pravidly.

Farmakoterapie[upravit | editovat zdroj]

Není primární léčbou; může být indikována při:

  • úzkosti
  • depresivní symptomatice

Používané léky SSRI při úzkostně-depresivní symptomatice

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

  • pomalá, ale stabilní změna při dlouhodobé psychoterapii,
  • osoby často fungují velmi dobře pracovně,
  • problémy se objevují zejména v mezilidských vztazích a adaptabilitě.

Práce s pacientem[upravit | editovat zdroj]

  • důraz na budování terapeutického vztahu skrze strukturu a predikovatelnost,
  • práce se strachem z chyb,
  • postupné uvolňování rigidních pravidel,
  • nácvik tolerance nejistoty.

Literatura[upravit | editovat zdroj]

  1. Kratochvíl, S. Základy psychoterapie. Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0908-0
  2. Vymětal, J. et al. Psychologie a psychopatologie pro sociální práci. Portál, 2016. ISBN 978-80-262-0983-7
  3. Clark, L. A., Krueger, R. F. Personality Disorders. In: Oxford Textbook of Psychopathology. Oxford University Press, 2017. ISBN 978-0-19-976568-3