Anankastická porucha osobnosti

Anankastická (obsedantně‑kompulzivní) porucha osobnosti je porucha charakterizovaná výrazným perfekcionismem, rigiditou a potřebou kontroly, nadměrným zaměřením na pořádek, pravidla a organizaci, obtížemi delegovat úkoly a přizpůsobit se změnám a sklonem k pochybovačnosti, nerozhodnosti a obavám z chyb. V mezinárodních klasifikacích se řadí mezi poruchy osobnosti (ICD‑10, F60.5, ICD‑11, 6D10.5, DSM‑5, Obsessive‑Compulsive Personality Disorder).

Epidemiologie

• Prevalence se pohybuje přibližně mezi 2–8 % populace
• O něco vyšší výskyt u mužů (není však výrazný)
• Častější v populacích s vysokými nároky na výkon, systematičnost a preciznost

Etiologie

Biologické faktory

• genetická predispozice k úzkostným rysům
• temperamentové rysy: zvýšená harm avoidance, nízká míra spontaneity

Psychologické faktory

• rané učení orientované na výkon, chyby a kontrolu
• rigidní nebo přehnaně náročná výchova
• internalizované normy a strach z negativního hodnocení

Sociální faktory

• prostředí s vysokým důrazem na řád, odpovědnost a perfekcionismus

Klinický obraz

Typické projevy:

• detailismus, perfekcionismus narušující dokončování úkolů
• nadměrná svědomitost, puntičkářství
• rigidita v myšlení i chování
• nerozhodnost a obava z chyb
• potíže s delegováním
• pedantnost, rigidní morální standardy
• emoční zdrženlivost, potřeba kontroly

Rozdíl oproti OCD

• OCPD (anankastická osobnost): rysy EGA‑syntonní (osoba je vnímá jako „správné“).
• OCD (obsedantně‑kompulzivní porucha): přítomny obsese a kompulze, EGA‑dystonní.

Diagnostika

Diagnostika je klinická a zaměřuje se na dlouhodobě přetrvávající vzorce chování.

ICD‑11 – charakteristické znaky

• trvalé vzorce rigidního, perfekcionistického a kontrolujícího chování
• významné funkční narušení (práce, vztahy)
• pervazivní a stabilní charakter projevů od adolescence

Diferenciální diagnostika

• OCD, úzkostné poruchy
• poruchy autistického spektra
• generalizovaná úzkostná porucha
• další specifické poruchy osobnosti

Komorbidity

• úzkostné poruchy,
• deprese,
• somatoformní obtíže,
• jiné poruchy osobnosti (např. vyhýbavá).

Léčba

Psychoterapie (léčba volby)

• kognitivně‑behaviorální terapie (KBT),
• schématerapie,
• psychodynamické přístupy,
• nácvik flexibility, práce s perfekcionismem a rigidními pravidly.

Farmakoterapie

Není primární léčbou; může být indikována při:

• úzkosti
• depresivní symptomatice

Používané léky SSRI při úzkostně-depresivní symptomatice

Prognóza

• pomalá, ale stabilní změna při dlouhodobé psychoterapii,
• osoby často fungují velmi dobře pracovně,
• problémy se objevují zejména v mezilidských vztazích a adaptabilitě.

Práce s pacientem

• důraz na budování terapeutického vztahu skrze strukturu a predikovatelnost,
• práce se strachem z chyb,
• postupné uvolňování rigidních pravidel,
• nácvik tolerance nejistoty.

Literatura

1. Kratochvíl, S. Základy psychoterapie. Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0908-0
2. Vymětal, J. et al. Psychologie a psychopatologie pro sociální práci. Portál, 2016. ISBN 978-80-262-0983-7
3. Clark, L. A., Krueger, R. F. Personality Disorders. In: Oxford Textbook of Psychopathology. Oxford University Press, 2017. ISBN 978-0-19-976568-3