Anankastická porucha osobnosti
Z WikiSkript
Anankastická (obsedantně‑kompulzivní) porucha osobnosti je porucha charakterizovaná výrazným perfekcionismem, rigiditou a potřebou kontroly, nadměrným zaměřením na pořádek, pravidla a organizaci, obtížemi delegovat úkoly a přizpůsobit se změnám a sklonem k pochybovačnosti, nerozhodnosti a obavám z chyb. V mezinárodních klasifikacích se řadí mezi poruchy osobnosti (ICD‑10, F60.5, ICD‑11, 6D10.5, DSM‑5, Obsessive‑Compulsive Personality Disorder).
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
- Prevalence se pohybuje přibližně mezi 2–8 % populace
- O něco vyšší výskyt u mužů (není však výrazný)
- Častější v populacích s vysokými nároky na výkon, systematičnost a preciznost
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
Biologické faktory[upravit | editovat zdroj]
- genetická predispozice k úzkostným rysům
- temperamentové rysy: zvýšená harm avoidance, nízká míra spontaneity
Psychologické faktory[upravit | editovat zdroj]
- rané učení orientované na výkon, chyby a kontrolu
- rigidní nebo přehnaně náročná výchova
- internalizované normy a strach z negativního hodnocení
Sociální faktory[upravit | editovat zdroj]
- prostředí s vysokým důrazem na řád, odpovědnost a perfekcionismus
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Typické projevy:
- detailismus, perfekcionismus narušující dokončování úkolů
- nadměrná svědomitost, puntičkářství
- rigidita v myšlení i chování
- nerozhodnost a obava z chyb
- potíže s delegováním
- pedantnost, rigidní morální standardy
- emoční zdrženlivost, potřeba kontroly
Rozdíl oproti OCD[upravit | editovat zdroj]
- OCPD (anankastická osobnost): rysy EGA‑syntonní (osoba je vnímá jako „správné“).
- OCD (obsedantně‑kompulzivní porucha): přítomny obsese a kompulze, EGA‑dystonní.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnostika je klinická a zaměřuje se na dlouhodobě přetrvávající vzorce chování.
ICD‑11 – charakteristické znaky[upravit | editovat zdroj]
- trvalé vzorce rigidního, perfekcionistického a kontrolujícího chování
- významné funkční narušení (práce, vztahy)
- pervazivní a stabilní charakter projevů od adolescence
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- OCD, úzkostné poruchy
- poruchy autistického spektra
- generalizovaná úzkostná porucha
- další specifické poruchy osobnosti
Komorbidity[upravit | editovat zdroj]
- úzkostné poruchy,
- deprese,
- somatoformní obtíže,
- jiné poruchy osobnosti (např. vyhýbavá).
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Psychoterapie (léčba volby)[upravit | editovat zdroj]
- kognitivně‑behaviorální terapie (KBT),
- schématerapie,
- psychodynamické přístupy,
- nácvik flexibility, práce s perfekcionismem a rigidními pravidly.
Farmakoterapie[upravit | editovat zdroj]
Není primární léčbou; může být indikována při:
- úzkosti
- depresivní symptomatice
Používané léky SSRI při úzkostně-depresivní symptomatice
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
- pomalá, ale stabilní změna při dlouhodobé psychoterapii,
- osoby často fungují velmi dobře pracovně,
- problémy se objevují zejména v mezilidských vztazích a adaptabilitě.
Práce s pacientem[upravit | editovat zdroj]
- důraz na budování terapeutického vztahu skrze strukturu a predikovatelnost,
- práce se strachem z chyb,
- postupné uvolňování rigidních pravidel,
- nácvik tolerance nejistoty.
Literatura[upravit | editovat zdroj]
- Kratochvíl, S. Základy psychoterapie. Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0908-0
- Vymětal, J. et al. Psychologie a psychopatologie pro sociální práci. Portál, 2016. ISBN 978-80-262-0983-7
- Clark, L. A., Krueger, R. F. Personality Disorders. In: Oxford Textbook of Psychopathology. Oxford University Press, 2017. ISBN 978-0-19-976568-3
