Historie světelné mikroskopie

Z WikiSkript
Antoni van Leewenhoek se svým primitivním mikroskopem

Rozlišovací schopnost (tj. schopnost vidět dva body samostatně) lidského oka nestačila již starým Řekům a Římanům. Proto začaly používat například skleněné koule naplněné vodou. O skleněných čočkách se jako první zmiňuje Plinius.

Stavbou jednoduchých mikroskopů se zabýval Holanďan Antoni van Leeuwenhoek (1632 - 1723), který jednočočkovým přístrojem pozoroval rostlinné buňky, kvasinky aj.

Za vynálezce mikroskopu složeného z více čoček bývají považováni Holanďan Zacharias Janssen a jeho otec Hans (1580 - 1638). V roce 1590 vynalezli přístroj se dvěma posuvnými rourami, se spojkou na každé straně.

Galileo Galilei (1564 - 1642) sestrojil mikroskop koncipovaný v podstatě jako dalekohled, celé zařízení bylo dlouhé několik loktů.

Za autora slova mikroskop je považován Giovanni Faber z Bambergu (1574 - 1629), osobní lékař papeže Urbana VIII.

Tvaru, který známe dnes, nabyl mikroskop až v první polovině 19. století díky italskému přírodovědci Giovanni B. Amicimu (1786 - 1863).

V druhé polovině 19. století zkonstruoval optické zařízení mikroskopu Němec Ernst Abbe (1840 - 1905).


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SLONIM, Dimitrij. Optický mikroskop : Základní údaje. 1. vydání. Biologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2006.