Ionizační komora

Z WikiSkript
Schéma ionizační komory

Ionizační komora je elektrodový systém sloužící k detekci ionizujícího záření, který může být izolovaný od prostředí, nebo volně umístěný ve vzduchu.

  1. statické ionizační komory
  2. impulzní komůrky – počítají průlety jednotlivých častic – průlet částice komorou totiž způsobuje proudové impulzy
  3. náprstkové komůrky

Tvoří ji dvě elektrody (anoda a katoda), na kterých se měří napětí voltmetrem. Při průniku ionizačního záření do komory se z atomů nevodivého plynu vyráží elektrony, čímž vznikají kladné ionty. Kladně nabité ionty směřují ke katodě a záporně nabité ionty k anodě, dochází k rekombinaci.

Vlastnosti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ionizační komora má složitou voltampérovou charakteristiku, jejíž průběh dělíme na 3 části:

  1. Ohmův zákon – proud je přímo úměrný napětí;
  2. nasycený proud – přestává platit Ohmův zákon, zvyšování napětí nevede k zvyšování proudu, v této části pracují ionizační komory;
  3. nárazová ionizace – ionty ionizují nárazem, se zvyšujícím se napětím prudce vzrůstá napětí, mohou ionizovat i elektricky neutrální molekuly.
  • Proporcionalita – koncentrace primárních a sekundárních iontů je v rovnováze, sekundární ionty přispívají k vodivosti, v této části pracují proporcionální počítače.
  • Nepřímá proporcionalita – není užíván k měřením.
  • Lavinové množení – ionizace i neutrálních molekul, v této části pracují Geiger-Müllerovy počítače.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Geiger-Müllerův počítač