Kyselina hyaluronová
 | Článek neobsahuje vše, co by měl. | |||
| Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. | ||||
| O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. | ||||
Kyselina hyaluronová je dlouhý biopolymer složený z proměnlivého množství disacharidových jednotek N–acetyl–D–glukosaminu a kyseliny glukuronové. Řadíme ji do skupiny glykosaminoglykanů (GAG), které pak vytváří postranní řetězce složitějších molekul nazývaných proteoglykany. Je základem pojivové tkáně.
Společně s heparinem se kyselina hyaluronová řadí mezi mukopolysacharidy, tj. polysacharidy složené z více typů sacharidových jednotek.
Význam v lidském těle
Kyselina má řadu mechanických i regulačních funkcí. V těle se nachází asi 15g kyseliny hyaluronové. Ta jednak spoluvytváří extracelulární matrix pojivové tkáně. Díky hydrofilnímu charakteru dokáže zajistit a udržovat dostatečnou úroveň hydratace tkání. Kvůli této vlastnosti a pozitivnímu vlivu na množení fibroblastů se používá k ošetřování ran (např. bercový vřed) a v estetické medicíně (např. ošetřování strií v těhotenství). Velmi prospěšná je i při léčbě osteoartrózy.
Regulační schopnosti se uplatňují hlavně v průběhu zánětu, kdy se kyselina spojuje s tzv. CD44 receptorem na povrchu imunitních buněk a ovlivňuje jejich maturaci, schopnost diapedézy a adhezi na stěnu cév. Uvažuje se o schopnosti potlačovat schopnost proliferace u buněk nádorových. V experimentu se využívá ester kyseliny hyaluronové a máselné, který by mohl pomoci s léčbou hepatocelulárního karcinomu.
Kyselina hyaluronová je v medicíně ovšem i velmi významným faktorem virulence u bakteriálních infekcí. Některé G+ bakterie ji totiž využívají k tvorbě svého ochranného pouzdra, které znesnadňuje jejich fagocytózu a eliminaci.
I fyziologicky je někdy přítomnost této kyseliny nežádoucí. To platí například při pronikání spermie do vajíčka, kdy je z akrozomu vyloučen enzym hyaluronidáza pro zvýšení permeability a snadnější průnik.
