M-FISH
M-FISH neboli vícebarevná fluorescenční in situ hybridizace je jednou z moderních aplikací základní metody FISH a řadí se tak mezi molekulárně cytogenetické metody.
Klasická FISH
FISH pracuje s již konkrétními sondami, které hybridizují s chromozomy či jejich částmi na základě podezření na konkrétní problém. Což nám poněkud zužuje a zdražuje možnost jejího využití. Proto pro případy, kdy teprve zjišťujeme, kde v genomu jedince se problém nachází, využíváme výhod metody M-FISH, kdy hybridizují všechny chromozomy.
Sondy
Sondy jsou úseky nukleové kyseliny, které jsou různě značené a uměle připravené. Při klasické FISH se využívají sondy:
- Centromerické, hybridizující s repetetivními sekvencemi
- Lokus-specifické, hybridizující s určitými sekvencemi DNA (geny)
- Malovací, hybridizující s prakticky celým chromozomem
Ovšem pro potřeby M-FISH se využívají pouze sondy malovací neboli celochromozomové. Těch je 24, každá hybridizuje s jiným z chromozomů. Značeny jsou různými kombinacemi fluorochromů.
Detekce signálů
K vyhodnocení se využívá mikroskopů s filtry. Těch musí být alespoň šest, pro správné rozlišení fluorochromů. Signály odečítá speciální počítačový program.
Využití
Tato metoda se využívá v molekulární cytogenetice k diagnostice větších předem neznámých chromozomových přestaveb. Její podmínkou však i nadále zůstává kultivace buněk, pro pozorování mitotických jader, což zpomaluje rychlost získání výsledků.
Další podobné metody
Další obdobnou metodou je metoda SKY (Spectral karyotyping), která však pro snímání signálů využívá spektrometru. I metoda M-BAND (multicolour banding) je na podobném principu. Zde ovšem požíváme vícero různě zančených lokus-specifických sond. Které 1 určitý chromozom označí barevnými pruhy. Je vhodná pro identifikaci strukturních změn daného chromozomu.
Odkazy
Použitá literatura
- KOČÁREK, Eduard a Martin PÁNEK. Klinická cytogenetika I : Úvod do klinické cytogenetiky. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2010. 134 s. ISBN 978-80-246-1880-7.
