M-FISH

Z WikiSkript

M-FISH neboli vícebarevná fluorescenční in situ hybridizace je jednou z moderních aplikací základní metody FISH a řadí se tak mezi molekulárně cytogenetické metody.

Příklad chromozomů po aplikaci metody M-FISH

Klasická FISH[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

FISH pracuje s již konkrétními sondami, které hybridizují s chromozomy či jejich částmi na základě podezření na konkrétní problém. Což nám poněkud zužuje a zdražuje možnost jejího využití. Proto pro případy, kdy teprve zjišťujeme, kde v genomu jedince se problém nachází, využíváme výhod metody M-FISH, kdy hybridizují všechny chromozomy.

Sondy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Sondy jsou úseky nukleové kyseliny, které jsou různě značené a uměle připravené. Při klasické FISH se využívají sondy:

  • Centromerické, hybridizující s repetetivními sekvencemi
  • Lokus-specifické, hybridizující s určitými sekvencemi DNA (geny)
  • Malovací, hybridizující s prakticky celým chromozomem
Příklad pruhovaného chromozomu po aplikaci metody M-BAND

Ovšem pro potřeby M-FISH se využívají pouze sondy malovací neboli celochromozomové. Těch je 24, každá hybridizuje s jiným z chromozomů. Značeny jsou různými kombinacemi fluorochromů.

Detekce signálů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

K vyhodnocení se využívá mikroskopů s filtry. Těch musí být alespoň šest, pro správné rozlišení fluorochromů. Signály odečítá speciální počítačový program.

Využití[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tato metoda se využívá v molekulární cytogenetice k diagnostice větších předem neznámých chromozomových přestaveb. Její podmínkou však i nadále zůstává kultivace buněk, pro pozorování mitotických jader, což zpomaluje rychlost získání výsledků.

Další podobné metody[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Další obdobnou metodou je metoda SKY (Spectral karyotyping), která však pro snímání signálů využívá spektrometru. I metoda M-BAND (multicolour banding) je na podobném principu. Zde ovšem požíváme vícero různě zančených lokus-specifických sond. Které 1 určitý chromozom označí barevnými pruhy. Je vhodná pro identifikaci strukturních změn daného chromozomu.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KOČÁREK, Eduard a Martin PÁNEK. Klinická cytogenetika I :  Úvod do klinické cytogenetiky. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2010. 134 s. ISBN 978-80-246-1880-7.