M-FISH
M-FISH neboli vícebarevná fluorescenční in situ hybridizace je jednou z moderních aplikací základní metody FISH a řadí se tak mezi molekulárně cytogenetické metody.
Klasická FISH[upravit | editovat zdroj]
FISH pracuje s již konkrétními sondami, které hybridizují s chromozomy či jejich částmi na základě podezření na konkrétní problém. Což nám poněkud zužuje a zdražuje možnost jejího využití. Proto pro případy, kdy teprve zjišťujeme, kde v genomu jedince se problém nachází, využíváme výhod metody M-FISH, kdy hybridizují všechny chromozomy.
Sondy[upravit | editovat zdroj]
Sondy jsou úseky nukleové kyseliny, které jsou různě značené a uměle připravené. Při klasické FISH se využívají sondy:
- Centromerické, hybridizující s repetetivními sekvencemi
- Lokus-specifické, hybridizující s určitými sekvencemi DNA (geny)
- Malovací, hybridizující s prakticky celým chromozomem
Ovšem pro potřeby M-FISH se využívají pouze sondy malovací neboli celochromozomové. Těch je 24, každá hybridizuje s jiným z chromozomů. Značeny jsou různými kombinacemi fluorochromů.
Detekce signálů[upravit | editovat zdroj]
K vyhodnocení se využívá mikroskopů s filtry. Těch musí být alespoň šest, pro správné rozlišení fluorochromů. Signály odečítá speciální počítačový program.
Využití[upravit | editovat zdroj]
Tato metoda se využívá v molekulární cytogenetice k diagnostice větších předem neznámých chromozomových přestaveb. Její podmínkou však i nadále zůstává kultivace buněk, pro pozorování mitotických jader, což zpomaluje rychlost získání výsledků.
Další podobné metody[upravit | editovat zdroj]
Další obdobnou metodou je metoda SKY (Spectral karyotyping), která však pro snímání signálů využívá spektrometru. I metoda M-BAND (multicolour banding) je na podobném principu. Zde ovšem požíváme vícero různě zančených lokus-specifických sond. Které 1 určitý chromozom označí barevnými pruhy. Je vhodná pro identifikaci strukturních změn daného chromozomu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOČÁREK, Eduard a Martin PÁNEK. Klinická cytogenetika I : Úvod do klinické cytogenetiky. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2010. 134 s. ISBN 978-80-246-1880-7.
