Neionizující záření

Z WikiSkript
Změněno.png

Neionizující pole a záření reprezentují elektrické a magnetické pole, elektromagnetické záření včetně viditelného světla, ultrafialového a infračerveného záření a laserového záření. Označení pole lze použít zcela obecně, pojem záření při relativně vyšších kmitočtech (od desítek kHz). Dále do této skupiny řadíme rádiové záření a mikrovlny.

  • Elektrické pole – nepohybující se elektrický náboj vytváří kolem sebe elektrostatické pole. Jeho intenzitu vyjadřujeme ve V.m−1.
  • Magnetické pole – pohybující se elektrický náboj vytváří kolem sebe kromě elektrodynamického pole ještě magnetické pole. Jeho intenzita je udávána v A.m−1. Dále je charakterizováno jako síla, kterou toto pole působí na jednotkový proudový element, tzv. magnetickou indukcí B [T – tesla].
  • Elektromagnetické pole – nevázané na elektrické náboje, vzniká šířící se časovou změnou elektrického a magnetického pole.
  • Stejnosměrné proudy – ve vodičích nevytvářejí elektrické pole. Magnetické pole zde nevzniká.
  • Střídavé proudy – např. síťový rozvod 380/220 V.

Výskyt[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V přírodě se můžeme setkat se zářením z oblasti radiovln, které se vyskytují ve formě elektromagnetických pulzních vln na čelech studených front a za bouří. U umělých zdrojů se jedná o elektromagnetické záření vznikající jako výsledek činnosti oscilačních obvodů a vysílacích antén. V průmyslu se radiovlny a mikrovlny objevují ve vysílání rozhlasu a televize, dále v různých technologických postupech jako jsou například některé způsoby tepelného ohřevu, použití vysokoteplotní plasmy, různé generátory mikrovln, magnetické rezonanční zobrazování (MRI) a v počítačích.

Působení neionizujícího záření na člověka[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Biologické účinky elektrických a magnetických polí a elektromagnetických vln se dají rozdělit na tepelné a netepelné. Netepelné účinky jsou typické pro nízkofrekvenční elektrická a magnetická pole. Jsou dány vznikem elektrických proudů v těle. Za prahovou hodnotu se uvádí proudy procházející tělem něco nad několik málo mA, nebo proudová hustota 10−1 A.m−2 a intenzita elektrického pole uvnitř těla nad 10 V/m. Při vysokých intenzitách nad 100 kHz dochází k tepelným účinkům záření. Ohřívání tkáně těla je prokázaným důsledkem vlivu vysokofrekvenčních elektromagnetických polí a může vést k těžkým poraněním a popáleninám, zvláště citlivé jsou oči.

Biologické účinky jsou závislé:

  • na intenzitě – čím větší je intenzita pole a tedy indukované napětí,
  • časovém průběhu – pole pulzního charakteru jsou účinnější než pole nepulzní,
  • vlnové délce:
    • cm a dm vlny mohou pronikat hlouběji do tkání (do 500 Hz),
    • mm vlny jsou plně absorbovány kůží (nad 3000 MHz),
    • magnetické pole o pulsech totožných s α vlnami člověka (8–14 Hz) vyvolává rezonanční jevy působící změny toku Ca2+ v mozku a krvi,
  • pohlcené energii – velikost tělem pohlcené energie podmíněná magnetickou složkou pole vzrůstá úměrně čtverci lineárních rozměrů těla,
  • gradientu a lokalizaci – nehomogenní pole jsou účinnější než homogenní (obratlovci mají nejcitlivější hlavu),
  • expozici – neexistuje úměrnost mezi délkou expozice a účinkem.

Ochrana zdraví[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Principy ochrany vychází ze stejných zásad jako u záření ionizujícího:

  • ochrana časem – snížením expoziční doby,
  • ochrana vzdáleností – pro vzdálenou oblast ubývá výkonová hustota se čtvercem vzdálenosti,
  • ochrana stíněním – princip elektromagnetického stínění – Faradayova klec (odstiňuje vf pole).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 107-110. ISBN 80-7184-551-5.
  • TUČEK, M, M CIKRT a D PELCLOVÁ. Pracovní lékařství pro praxi. Příručka s doporučenými standardy. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 327 s. s. 170-185. ISBN 80-247-0927-9.