Přístrojové vybavení anesteziologického pracoviště/SŠ (sestra)

From WikiSkripta


  • Zajištění bezpečnosti pacienta během anesteziologického výkonu je základním a obecným požadavkem

anesteziologického pracoviště. Pracoviště musí mít na výkon adekvátní a plně funkční technické vybavení, splňující současné odborné a technické požadavky.

  • K vybavení patří:
  • narkotizační přístroj,
  • ventilátor,
  • pomůcky k zajištění a udržení průchodnosti DC, odsávací systém,
  • monitorovací a diagnostické přístroje,
  • pomůcky pro i.v. aplikaci farmak, roztoků, krevních derivátů,
  • přístroje a pomůcky k zajištění bezpečnosti anestezie nebo k řešení možných komplikací (pomůcky pro KPR, ruční samorozpínací vak aj.).

Anesteziologický přístroj[edit | edit source]

= technické zařízení určené k mísení a dávkování anestetických plynů a par tekutých inhalačních anestetik.

Složení přístroje[edit | edit source]

Část pro řízení příkonu plynů[edit | edit source]

  • zdroj medicinálních plynů O2, N2O, vzduch,
  • tlakové lahve – barevně označeny, s různými objemy (2, 5, 10, 15, 20, 40 litrů) s redukčním ventilem umožňujícím uzpůsobit pracovní tlak na hodnoty kolem 0,4 Mpa,
  • centrální rozvod plynů – tlak plynu je redukován na tzv. pracovní tlak 0,35 – 0,45 Mpa,
  • výstupy centrálního rozvodu plynů jsou ukončeny barevně odlišenými koncovkami tzv. rychlospojky, které nelze zaměnit (tvarová různost pro jednotlivé plyny).
  • Rotametry (průtokoměry),
  • umožňují přesné dávkování a konstantnost průtoku do anesteziologického systému,
  • jde o skleněnou kalibrovanou trubici, ve které se uvnitř pohybuje plovák nebo kulička → plyn nadzvedává plovák a jeho horní okraj označuje na kalibrované stupnici množství plynu v l/min.
  • Odpařovače
  • umožňují přeměnu kapalného anestetika v páry, které jsou uvolňovány do nosné dýchací směsi,
  • umístěny mezi rotametry a dýchacím okruhem v proudu přiváděného plynu,
  • selektivní pro jednotlivá anestetika, každý odpařovač je označen názvem inhalačního anestetika, event. barevně označen dle normy ISO/DP 5358,
  • Halotan – červená,
  • Isofluran – purpurová,
  • Sevofluran – žlutá,
  • kontaktní – část nosné směsi plynů přichází do kontaktu s kapalným inhalačním anestetikem,
  • probublávací – nosný plyn se vhání do kapalného anestetika ve formě bublinek,
  • tryskové – do nosné směsi je tryskou rozprašována suspenze kapiček inhalačního anestetika,
  • vstřikovací – kapalné anestetikum vstřikují do narkotizačního systému.

Část pro řízení ventilace[edit | edit source]

  • monitorovací jednotka pro sledování ventilačních parametrů,
  • TK, P, SpO2, EKG, kapnometrie.

Dýchací systémy[edit | edit source]

  • Dýchacím systémem je bezprostředně pacientovi podávána směs anestetických plynů a par.
  • Druhy inhalačních přístrojů dělíme podle toho, zda při dýchání během anestezie nemocný vdechuje zpět něco ze směsi, kterou předcházejícím výdechem vydechl = zpětné vdechování.
  • otevřené – vdechování z otevřené atmosféry, vydechování rovněž do volné atmosféry,
  • příklad z historie: Schimmelbuschova maska pro podávání éteru);
  • Ayreho T.
  • Velká spotřeba přiváděné směsi, obvykle dvojnásobek dech. objemu.
  • Velká exhalace do okolí se zamořením op. sálu.
  • Nemožnost řízeného dýchání.
  • polootevřené – inhalační anestetikum je transportováno směsí anesteziologických plynů jednocestným systémem, přičemž čerstvé plyny jsou striktně odděleny od vydechovaných prostřednictvím ventilu (znemožní zpětné vdechování);
  • v systému bývá zařazen zásobní vak – rezervoár pro shromažďování dýchací směs,
  • přívod směsi je zde menší, obvykle stejný s min. objemem nem.,
  • polozavřené – dýchací systém může být jednocestný (systém dle Waterse) nebo uspořádaný do anesteziologického okruhu,
  • dochází k částečnému zpětnému vdechování vydechovaných plynů, takže musí být zařazen pohlcovač CO2.
  • Pohlcovač,
  • válcová nádoba naplněná absorbční směsí – natronovým vápnem v granulované formě ke zvýšení absorbční plochy → oxid uhličitý se váže na granule směsi – výsledným produktem je reakční teplo a voda – natronové vápno se vyčerpává → vyčerpání pohlcovače je signalizováno barevným indikátorem,
  • Natrocalcid – bílý, granulát mění barvu do fialova.
  • Sodasorb – bílý, granulát mění barvu do fialova.
  • Durasorb – růžový, granulát mění barvu do bíla.
  • Jeho velikost by měla odpovídat velikosti dech. objemu,
  • pro malé děti – 100 ml,
  • pro školní děti – 300 ml,
  • nad 10 let – 500 ml,
  • zavřené – dýchací systém je uspořádán do anesteziologického okruhu → směs plynů je dodávka čerstvých plynů odpovídá metabolické spotřebě pacientem.

Anesteziologický okruh[edit | edit source]

  • Je systém do kruhu uspořádaných hadic, v němž je zapojen pohlcovač CO2 a směr proudění plynů určují ventily.
  • část inspirační a exspirační → takové uspořádání umožňuje částečnou nebo úplnou reinhalaci vydechovaného vzduchu, čímž se snižuje spotřeba anestetik a ztráta vodních par a tepla.
  • Anesteziologickým okruhem může být podávána anestezie s nízkým příkonem čerstvých plynů (polozavřený systém s vysokým stupněm zpětného vdechování):
  • Low-flow anestezie – příkon čerstvých plynů 1 l/min, stále výrazně převyšuje spotřebu pacientem;
  • Minimal-flow anestezie – příkon čerstvých plynů 0,5 l/min, blíží se skutečné spotřebě pacientem.
  • Přechod vedení anestezie s nízkým příkonem plynů se může uskutečnit až po dosažení dostatečné hloubky celkové anestezie.
  • Volumetr (ventilometr) – je umístěn v expiračním raménku dýchacího okruhu, měří jednorázový a minutový dechový objem vydýchaného vzduchu.
  • Manometr – je umístěn v expiračním raménku dýchacího okruhu, měří tlak vznikající při UPV, akustický signál upozorňuje na příliš nízké nebo příliš vysoké hodnoty (hranice jsou nastaveny individuálně).
  • Bakteriální filtr – zabránění zavlečení infekce do DC pacienta, zabránění kontaminace expiračního raménka.
  • Měření obsahu kyslíku – senzor kontroluje koncentraci kyslíku ve vdechované směsi a varuje při poklesu pod kritickou mez.
  • Odsávací systém – důležitá součást anesteziologických přístrojů, vždy musí být připraven na použití, slouží k odsávání sekretu z DC, žaludečního obsahu, …
  • odsávání anestetických plynů – zabránění kontaminace ovzduší inhalačními anestetiky na operačním sále.

Ventilátory[edit | edit source]

  • Slouží k UPV během anestézie, většinou jsou řízeny multimikroprocesorově a umožňují volbu různých ventilačních režimů.
  • Každý přístroj pro UPV je vybaven řadou alarmů, podmínkou je alarm APNOE.
  • Dle druhu ventilátoru bývají k dispozici zpětnovazebné údaje o ventilaci, složení dechové směsi, kapnografie, ……

Ostatní přístrojové vybavení[edit | edit source]

  • EKG, defibrilátor, TK, P, fonendoskop, ruční dýchací přístroj, …
  • Infuzní pumpy a injektomaty.
  • Oxymetr, glukometr, kapnometr.
  • Odsávačka a odsávací cévky, pomůcky ke katetrizaci močového měchýře.
  • Ohřívací nebo chladící podložka.
  • Přístroj pro ohřívání nebo ochlazování infuzí a krevních přípravků.
  • Mimotělní oběh, řízená hypotermie.
  • Laryngoskopy a ETR všech velikostí, další pomůcky k zajištění DC.
  • Pomůcky pro zavedení žilního vstupu (CVK, periferie) a aplikaci léčiv.

Dokumentace[edit | edit source]

  • Sepisuje při každém operačním výkonu a musí být jasná, čitelná a přehledná obsahuje:
  • anesteziologický záznam, anesteziologická kniha, chorobopis, anesteziologický dotazník.
  • Opiátová kniha, hlášení a předávání opiátů, transfuzní deník.
  • Provozní deníky přístrojů, deník drobných úrazů, deník závad a oprav.
  • Souhlas s anestézií a souhlas s operací.

Náplň anesteziologické sestry[edit | edit source]

  • Kontrola bezpečnosti a připravenosti narkotizačního přístroje.
  • Před použitím anesteziologického přístroje musí být překontrolována jeho spolehlivá funkce:
a) připojení na elektrickou síť, neporušenost uzemnění,
b) funkčnost rotametrů (měřících přívod čerstvých plynů), funkčnost by-passu (obkročného ventilu),
c) připravení funkčního a naplněného odpařovače, zvoleným volatilním anestetikem,
d) funkčnost dýchacích hadic a rezervoáru, vaku (těsnost, suchost), držení tlaku rezervoárového vaku naplněného plynem i při ručním stlačení, funkčnost varovných signálů,
e) funkčnost absorbéru CO2 (stav naplnění, čerstvost náplně, zbarvení náplně),
f) funkčnost odsávacího systému, připravenost odsávacích cévek vhodné velikosti,
g) správnost připojení odsávání anestetických plynů,
h) celkové připravení přístroje dle anesteziologa (dýchací okruh, druh UPV).

Zdroj[edit | edit source]

  • MGR. ANDREA MILTNEROVÁ,. Diagnostické a terapeutické výkony při onemocnění plic [přednáška k předmětu Modul Anesteziologie, obor Sestra pro intenzivní péči – postgraduální studium, Vyšší odborná škola zdravotnická škola Střední a vyšší zdravotnická škola Ústí nad Labem]. Ústí nad Labem. 10.02. 2011