Pulzní oxymetrie/princip
Pulzní oxymetrie se používá pro neinvazivní měření okysličení krve, přesněji saturace hemoglobinu v arteriální krvi kyslíkem. Využívá dvou základních principů:
- charakteristických absorpčních spekter dvou derivátů hemoglobinu přítomných v krvi v nejvyšší koncentraci, tj. oxyhemoglobinu a deoxyhemoglobinu,
- kolísání objemu arteriální krve v tkáni v průběhu pulzové vlny.
Pulzní oxymetr[upravit | editovat zdroj]
Pulzní oxymetry jsou jednoduchá zařízení, která se připevňují na dobře prokrvená místa – nejčastěji na prst nebo ušní lalůček pacienta. Je v nich zabudován zdroj světla, které prochází tkání a dopadá na detektor, jenž měří jeho intenzitu.
Světelný zdroj je tvořen dvěma elektroluminiscenčními diodami (LED) emitujícími světlo při 660 nm (červené světlo) a 940 nm (blízké infračervené světlo). Jde o vlnové délky, při nichž se spektra oxyhemoglobinu a deoxyhemoglobinu od sebe nejvíce liší. Kolem 660 nm výrazněji absorbuje deoxyhemoglobin, při 940 nm naopak více absorbuje oxyhemoglobin. Světlo obou vlnových délek navíc poměrně dobře prochází tkáněmi.
Princip měření[upravit | editovat zdroj]
Světlo, které prochází prstem, je pohlcováno kůží, pojivem, svaly, ale také arteriální, žilní i kapilární krví. Pro stanovení saturace hemoglobinu v arteriální krvi kyslíkem (sO2) je třeba rozpoznat, kolik světla bylo pohlceno samotnou arteriální krví a kolik všemi ostatními absorbujícími tkáněmi. Využije se toho, že v průběhu pulzové vlny se mění objem tepenné krve v arteriích prstu a tedy i absorpce světla podmíněná hemoglobinem v ní. Ostatní složky absorbance jsou prakticky konstantní.
Pulzní oxymetr tedy měří tzv. pulzující složku absorbance (tvoří asi 1–5 % celkové absorbance). Rozdíl maximálních a minimálních absorbancí v průběhu tepové vlny odpovídá absorpci světla deriváty hemoglobinu v arteriích. Jelikož se měří při dvou vlnových délkách, získáváme v průběhu pulzové vlny dva rozdíly ΔA660 a ΔA940. Jejich poměr odpovídá poměru koncentrací oxyhemoglobinu a deoxyhemoglobinu, je tedy možné jej přepočítat na sO2.
Běžně dostupné pulzní oxymetry kromě sO2 měří i tepovou frekvenci. V praxi se proto používají jako jeden ze základních nástrojů pro monitoraci vitálních funkcí.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
Fialová L., Vejražka M.: Pulzní oxymetrie
