Sarkoidóza srdce/diagnostika

Z WikiSkript

EKG a ECHO[upravit | editovat zdroj]

Slouží ke sledování průběžného stavu pacientů i v rámci screeningu. V případě echokardiografie je často zachycována hypertrofie levé komory, typicky se ztenčením bazální části septa v důsledku fibrózy. Dále pozorujeme porušení systolické/diastolické funkce levé komory. Někdy se objevuje i perikardiální výpotek a známky plicní hypertenze.[1] [2]

Magnetická rezonance a PET[upravit | editovat zdroj]

Ukázka PET/CT pacienta s verifikovanou sarkoidózou plic, jater a sleziny. Na obrázku výrazná kumulace 18-FDG v játrech a slezině.
PET/CT pacienta s verifikovanou sarkoidózou plic, jater a sleziny. Snímek ukazuje výraznou kumulaci 18-FDG v játrech a slezině.

Magnetická rezonance srdce je indikována k diagnostice srdečního postižení a také ke stratifikaci rizika náhlého úmrtí. Typickým nálezem je pozdní sycení gadoliniem (angl. late gadolinium enhancement, LGE) subepikardiální a střední části myokardu bazální části mezikomorového septa anebo laterální stěny levé komory.[2] [3]

PET vyšetření s použitím 18-FDG se používá v rámci diagnostiky nemoci a také pro sledování účinku terapie. Principem je vychytávání 18-FDG zánětlivě změněným myokardem.[1] Je proto zásadní, aby pacienti před tímto vyšetřením podstoupili přípravu (např. vyloučení cukrů 6-12 hodin před vyšetřením).[1] [2] [4] [3]

Další vyšetřovací metody[upravit | editovat zdroj]

Endomyokardiální biopsie má pro nehomogenní distribuci nízkou výtěžnost (pod 25 %), její rutinní užití tedy není doporučováno. [2] Je preferováno provedení biopsie extrakardiálních oblastí, u kterých je dosahováno větší výtěžnosti a menšího rizika komplikací. Endomyokardiální biopsie je prováděna v případech, kdy není možné provést biopsii extrakardiálních oblastí, a především při podezření na izolovanou srdeční sarkoidózu.[1]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KAUTZNER, Josef. Srdeční selhání : aktuality pro klinickou praxi. - vydání. Mladá fronta, 2015. ISBN 9788020435736.
  • MANN, Douglas L, et al. Braunwald´s Heart Disease : A Textbook of Cardiovascular Medicine. 10th Edition vydání. 2015. ISBN 978-0-323-29429-4.
  • KOPŘIVA, Petr, Martin GŘIVA a Zbyněk TÜDÖS. Management of cardiac sarcoidosis - A practical guide. Cor et Vasa. 2018, roč. 2, vol. 60, s. e155-e164, ISSN 0010-8650. DOI: 10.1016/j.crvasa.2017.05.012.
  • BIRNIE, David H., Riina KANDOLIN a Pablo B. NERY. Cardiac manifestations of sarcoidosis: diagnosis and management. European Heart Journal. 2016, roč. -, vol. -, s. ehw328, ISSN 0195-668X. DOI: 10.1093/eurheartj/ehw328.
  • BIRNIE, David H., Pablo B. NERY a Andrew C. HA. Cardiac Sarcoidosis. Journal of the American College of Cardiology. 2016, roč. 4, vol. 68, s. 411-421, ISSN 0735-1097. DOI: 10.1016/j.jacc.2016.03.605.
  • OKADA, David R., John SMITH a Arsalan DERAKHSHAN. Ventricular Arrhythmias in Cardiac Sarcoidosis. Circulation. 2018, roč. 12, vol. 138, s. 1253-1264, ISSN 0009-7322. DOI: 10.1161/circulationaha.118.034687.
  • ANTON, Jan. Materiály k přednášce "Sarkoidóza".

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d BIRNIE, David H., Riina KANDOLIN a Pablo B. NERY. Cardiac manifestations of sarcoidosis: diagnosis and management. European Heart Journal. 2016, roč. -, vol. -, s. ehw328, ISSN 0195-668X. DOI: 10.1093/eurheartj/ehw328.
  2. ↑ a b c d KOPŘIVA, Petr, Martin GŘIVA a Zbyněk TÜDÖS. Management of cardiac sarcoidosis - A practical guide. Cor et Vasa. 2018, roč. 2, vol. 60, s. e155-e164, ISSN 0010-8650. DOI: 10.1016/j.crvasa.2017.05.012.
  3. ↑ a b MANN, Douglas L, et al. Braunwald´s Heart Disease : A Textbook of Cardiovascular Medicine. 10th Edition vydání. 2015. ISBN 978-0-323-29429-4.
  4. ↑ BIRNIE, David H., Pablo B. NERY a Andrew C. HA. Cardiac Sarcoidosis. Journal of the American College of Cardiology. 2016, roč. 4, vol. 68, s. 411-421, ISSN 0735-1097. DOI: 10.1016/j.jacc.2016.03.605.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Sarkoidóza_srdce/diagnostika&oldid=433713“