Správná praxe při podávání léků

Z WikiSkript

Lékařská zpráva[upravit | editovat zdroj]

Do dekursu pacienta: název léku, lék. formu, dobu podání, způsob podání, přesné množství jednotlivé dávky, denní dávku (většinou 1-3krát denně).

Záleží na indikační skupině – ATB, hypnotika - přesné časové určení - podat v 21hod ap.)

Zásady pro manipulaci s léky[upravit | editovat zdroj]

  • hygienické zásady při manipulaci,
  • soustředěnost a kontrola správnosti l., jeho dávky a účinku,
  • poučení nemocného o užívání,
  • pravidelně a ve stanovenou dobu,
  • výhradně z originálního balení,
  • přesný záznam do dokumentace pacienta.

Způsoby aplikace léků[upravit | editovat zdroj]

  • perorální aplikace – per os (p.o.) – nejčastější a nejpohodlnější,
  • sublingvální aplikace – nutno až do rozpuštění a vstřebání (do podjaz. cév),
  • aplikace per rectum,
  • parenterální aplikace (injekční způsob podání * otázka 14),
  • lokální aplikace – místně na kůži nebo sliznici,

Nástup účinku po podání léků[upravit | editovat zdroj]

  • do tepny – ihned,
  • do žíly – za 1 minutu,
  • pod jazyk, na nosní sliznici – za 1-2 minuty,
  • do dýchacího ústrojí – za 1-3 minuty,
  • do svalu – za 5-10 minut,
  • do konečníku, do pochvy, na kůži – za 15 minut,
  • per os – do zažívacího traktu – za 30 minut.

Perorální aplikace[upravit | editovat zdroj]

  • kontraindikace: zvracení, napojení na žaludeční nebo střevní odsávání, bezvědomí, neschopnost polykat,
  • postup:
  1. zkontrolujeme pomůcky, zda je pacient schopen polykat, nepotřebuje pomoc,
  2. podáváme podle ordinace v chorobopise, v dekurzu,
  3. zkontrolujeme údaje (dokumentaci pacienta, název a dávku léku, čas a způsob podání, ordinaci nepřepisujeme!),
  4. při přípravě do lékovky kontrolujeme název léku z lékové karty,
  5. zkontrolujeme, zda nemocný lék požil,
  6. údaj o podání zaznamenáme do chorobopisu.

Sublinguální aplikace[upravit | editovat zdroj]

Nejčastěji Nitroglycerin (při ISCHS), pacient počká, dokud bolest neustoupí, pak vyplivne zbytek léku.

Aplikace per rektum[upravit | editovat zdroj]

Čípky, masti a roztoky.

Aplikace dermální[upravit | editovat zdroj]

Masti, pasty, krémy, gely, spreje, prášky a roztoky.

  • dodržujeme intervaly a způsob aplikace,
  • nedráždíme kůži nadměrným třením, tlakem a násilným odstraňováním předešlých l.,
  • na větší plochu rukama v rukavicích, na menší plochu dřev. lopatkou nebo vatovou štětičkou,
  • není-li l. určen pro jednoho pacienta, nevracíme se použitou štětičkou do nádoby.

Aplikace do očí[upravit | editovat zdroj]

Masti a tekuté léky s lokálním účinkem.

  • výplach spojivkového vaku – používáme oční vaničku (z poloviny naplníme, přiložíme k oku, pacient zakloní hlavu a koulí otevřeným okem, zbytek se vylije do emitky),
  • vkapání léků (pacient sedí s mírně zakloněnou hlavou nebo leží, ukazovákem a palcem lehce otevřeme víčka, pod okem držíme čtvereček buničiny, aniž bychom se dotkli oka nebo řas, vkápneme do vnitřního koutku lék, pacient zavře víčka a koulí okem),
  • vkládání masti (jako u léků, jenom: nemocný kouká vzhůru, mast aplikujeme z tuby do spojivkového vaku).

Aplikace do ucha[upravit | editovat zdroj]

Mast či vkapání (pacient leží na boku, na zdravém uchu nebo sedí na židli bokem k opěradlu, zdravé ucho k rameni, pod uchem držíme čtvreček buničiny, mast nanášíme krouživým pohybem štětičkou do zvukovodu, při kapání pacient nechá 1-2 min hlavu v úklonu).

Aplikace do dýchacího ústrojí[upravit | editovat zdroj]

Roztoky, masti (nosní sliznice), látky ve formě plynů a par – kapky, inhalace, spreje

  • u kojenců nevkapáváme do nosu kapky, ale nanášíme potřebou štětičkou!
  • aerosolové a suchá práškové inhalátory (pro děti, nesmí se do nich vdechovat),
  • nebulizátory (rozprašovače) – inhalované náustkem, maskou.