Správná praxe při podávání léků
Lékařská zpráva[upravit | editovat zdroj]
Do dekursu pacienta: název léku, lék. formu, dobu podání, způsob podání, přesné množství jednotlivé dávky, denní dávku (většinou 1-3krát denně).
Záleží na indikační skupině – ATB, hypnotika - přesné časové určení - podat v 21hod ap.)
Zásady pro manipulaci s léky[upravit | editovat zdroj]
- hygienické zásady při manipulaci,
- soustředěnost a kontrola správnosti l., jeho dávky a účinku,
- poučení nemocného o užívání,
- pravidelně a ve stanovenou dobu,
- výhradně z originálního balení,
- přesný záznam do dokumentace pacienta.
Způsoby aplikace léků[upravit | editovat zdroj]
- perorální aplikace – per os (p.o.) – nejčastější a nejpohodlnější,
- sublingvální aplikace – nutno až do rozpuštění a vstřebání (do podjaz. cév),
- aplikace per rectum,
- parenterální aplikace (injekční způsob podání * otázka 14),
- lokální aplikace – místně na kůži nebo sliznici,
Nástup účinku po podání léků[upravit | editovat zdroj]
- do tepny – ihned,
- do žíly – za 1 minutu,
- pod jazyk, na nosní sliznici – za 1-2 minuty,
- do dýchacího ústrojí – za 1-3 minuty,
- do svalu – za 5-10 minut,
- do konečníku, do pochvy, na kůži – za 15 minut,
- per os – do zažívacího traktu – za 30 minut.
Perorální aplikace[upravit | editovat zdroj]
- kontraindikace: zvracení, napojení na žaludeční nebo střevní odsávání, bezvědomí, neschopnost polykat,
- postup:
- zkontrolujeme pomůcky, zda je pacient schopen polykat, nepotřebuje pomoc,
- podáváme podle ordinace v chorobopise, v dekurzu,
- zkontrolujeme údaje (dokumentaci pacienta, název a dávku léku, čas a způsob podání, ordinaci nepřepisujeme!),
- při přípravě do lékovky kontrolujeme název léku z lékové karty,
- zkontrolujeme, zda nemocný lék požil,
- údaj o podání zaznamenáme do chorobopisu.
Sublinguální aplikace[upravit | editovat zdroj]
Nejčastěji Nitroglycerin (při ISCHS), pacient počká, dokud bolest neustoupí, pak vyplivne zbytek léku.
Aplikace per rektum[upravit | editovat zdroj]
Čípky, masti a roztoky.
Aplikace dermální[upravit | editovat zdroj]
Masti, pasty, krémy, gely, spreje, prášky a roztoky.
- dodržujeme intervaly a způsob aplikace,
- nedráždíme kůži nadměrným třením, tlakem a násilným odstraňováním předešlých l.,
- na větší plochu rukama v rukavicích, na menší plochu dřev. lopatkou nebo vatovou štětičkou,
- není-li l. určen pro jednoho pacienta, nevracíme se použitou štětičkou do nádoby.
Aplikace do očí[upravit | editovat zdroj]
Masti a tekuté léky s lokálním účinkem.
- výplach spojivkového vaku – používáme oční vaničku (z poloviny naplníme, přiložíme k oku, pacient zakloní hlavu a koulí otevřeným okem, zbytek se vylije do emitky),
- vkapání léků (pacient sedí s mírně zakloněnou hlavou nebo leží, ukazovákem a palcem lehce otevřeme víčka, pod okem držíme čtvereček buničiny, aniž bychom se dotkli oka nebo řas, vkápneme do vnitřního koutku lék, pacient zavře víčka a koulí okem),
- vkládání masti (jako u léků, jenom: nemocný kouká vzhůru, mast aplikujeme z tuby do spojivkového vaku).
Aplikace do ucha[upravit | editovat zdroj]
Mast či vkapání (pacient leží na boku, na zdravém uchu nebo sedí na židli bokem k opěradlu, zdravé ucho k rameni, pod uchem držíme čtvreček buničiny, mast nanášíme krouživým pohybem štětičkou do zvukovodu, při kapání pacient nechá 1-2 min hlavu v úklonu).
Aplikace do dýchacího ústrojí[upravit | editovat zdroj]
Roztoky, masti (nosní sliznice), látky ve formě plynů a par – kapky, inhalace, spreje
- u kojenců nevkapáváme do nosu kapky, ale nanášíme potřebou štětičkou!
- aerosolové a suchá práškové inhalátory (pro děti, nesmí se do nich vdechovat),
- nebulizátory (rozprašovače) – inhalované náustkem, maskou.
