Systémy pro podporu rozhodování

Z WikiSkript

Systém pro podporu rozhodování (clinical decision support system – CDSS, CDS) je zdravotnický informační systém určený k podpoře rozhodnutí lékaře či jiného zdravotnického pracovníka ve směru diagnostiky, léčby či dalšího postupu u konkrétního pacienta.

Jedná se o systém pomáhající určit správnou diagnózu, stadia onemocnění, vhodný postup terapie, medikaci či třídit pacienty dle druhu poranění. V současnosti jde hlavně o počítačové aplikace či programy, které v určité fázi léčebného procesu doplňují rozhodnutí lékaře nebo jiného zdravotnického pracovníka.

Typy systému pro podporu rozhodování[upravit | editovat zdroj]

Systémy pro podporu rozhodování mohou být:

  • automatické – tj. aplikace sama aktivně sleduje data a upozorní uživatele na další vhodný postup (například může jít o nebezpečnou interakci léčiv, kdy doporučí změnu medikace, nebo o automatické sledování laboratorních a vitálních ukazatelů sepse, kdy uvědomí lékaře o nebezpečném zhoršení pacientova stavu);
  • pasivní – tj. uživatel si musí sám radu vyžádat např. kliknutím na tlačítko či spuštěním programu.

Play.png[1] - příklady aplikace systémů

Dále lze tyto systémy rozdělit na:

  • znalostní (knowledge-based) – obsahují aktuální data např. interakcí léčiv, laboratorních hodnot, doporučených klinických postupů, doporučených způsobů léčby. Takový systém je nutno aktivně aktualizovat, doplňovat nutné informace z aktuálních studií a udržovat databázi znalostí;
  • systémy s umělou inteligencí (machine learning, non-knowledge based) – tyto systémy neobsahují žádné znalosti, ale empiricky sledují různé ukazatele v datech, analyzují je a v případě nutnosti uživateli navrhnou vhodný postup. Pokud vydají nějaké doporučení, pak nedokáží poskytnout žádný relevantní zdroj informací, protože odhad je založen pouze na statistickém a empirickém zhodnocení dosavadních dat (jde například o sledování laboratorních ukazatelů a upozornění lékaře např. na rozvíjející se nemocniční infekci na základě dat dané nemocnice).

Ani jeden typ systémů však není zcela autonomní, nelze se spolehnout jen na databázi znalostí či správnou analýzu dat počítačem, vždy se jedná o spolupráci lékaře a CDS systému. Lékař má dostatek klinických a odborných znalostí a zkušeností, podle kterých hodnotí reálný stav pacienta, a CDSS má zase obrovské množství znalostních dat, na základě kterých může vydávat doporučení či nasměrovat lékaře správným směrem. Správného postupu lze docílit díky spolupráci, ne slepým následováním doporučení z počítače. Stejně to koneckonců funguje i s „papírovými“ doporučeními.

Elektronická zdravotní dokumentace[upravit | editovat zdroj]

Systémy pro podporu rozhodování mohou být samostatnými jednotkami či webovými službami. Mohou být ale i přímou součástí ambulantního či nemocničního informačního systému ve formě doinstalovaných modulů.

V našich podmínkách jsou to nejčastěji databáze interakcí léčiv a potravin. Do budoucna lze ale předpokládat rozvoj umělé inteligence a systémů, které budou umět využít obrovské množství dat v databázích nemocnic a provádět další analýzy a statistiky, podle kterých se bude moci lékař rozhodnout. Již v zahraničí fungují systémy umožňující kontrolu rozvoje nežádoucích účinků léčiv, septických komplikací u pacientů po operaci nebo nemocničních infekcí i s doporučením adekvátní antibiotické terapie a podobně.

Možné problémy[upravit | editovat zdroj]

Jedním z největších problémů CDS je udržování aktuální databáze znalostí – ročně vychází spousty klinických studií a různých doporučení odborných společností, které je nutno do systémů vložit. Pokud není databáze znalostí CDS aktuální, nebude správné ani její doporučení.

Dalšími potížemi jsou například:

  • bezpečnost dat pacienta;
  • uživatelská přívětivost programu – pokud aplikace vystavuje tvrdá statistická data a nečitelná doporučení, s největší pravděpodobností je lékař nejen nevyužije, ale ani nebude schopen použít;
  • přiměřená správnost dat – vzhledem k pokroku v medicíně neexistují jednoznačná doporučení, data daného systému by ale měla být jednotná a nevylučovat se navzájem.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]