Uživatel:Tomáš Vitvar/Pískoviště

Přirozenými hostitely bývají obratlovci a několik druhů bezobratlých.Do první skupiny spadají např. jeleni, hlodavci nebo domestikovaná zvířata (ovce, kozy, skot). Do druhé skupiny zejména rozroči a larvy omárů. Vektorem bývají členovci, v nichž bakterie přežívají v prostředí střevního epitelu.

Morfologie a fyziologie

Stěna Rickettsií se skládá z peptidoglykanu a lipopolysacharidu. Vrstva peptidoglykanu může u různých druhů nabývat různé tloušťky na čemž závisí i barvitelnost podle Grama. Peptidoglykan obsahuje většinou kyselinu diaminopimelovou a muramovou. Lipopolysacharid je slabý endotoxin. Bakterie mohou abývat tvaru koků, tyček nebo vláken. Vyznačují se tedy velkou pleomorfií.

Fyziologie

Téměř všechny druhy jsou obligatorně intracelulární parazité, kteří parazitují např. volně v cytoplazmě či v cytoplazmatikcých vakuolách.

Růstové cykly

Podskupina Ricketsie využívají k průniku do intracelulárního prostředí indukovanou fagocytozu, což vede k vzniku fagozomu. Rod Coxiella se množí přímo v kyselém prostředí fagozomu, ale ostatní druhy používají enzymu fosfolipáza A k narušení stěny fagozomu a průniku do cytoplazmy. V buňce se následně buď hromadí do určitého množství s následnou lýzou buňky, anebo jsou permanentně vylučovány pomoci tzv. fylopodií - cytoplazmatických výběžků. Geerační doba těchto bakterií činí cca 9-12 hodin. Rickettsie se množí v endoteliálních buňkách periferních kapilár, kde způsobují vaskulitis.

Podskupina Ehrlichie proniká intracelulárně pmocí indukované fagocytozi. V případě Ehrlichií ovšem nesmí dojít ke splinutí fagosomu s lysozomem, protože by kyselé prostředí lysozomu vedlo k usmrcení bakterií. Většinou napadají buňky imunitního systému, konkrétně některé agarnulocyty (monocyty, lymfocty) a granulocyty (neutrofily).

Po opuštění buňky většina rychle hyne. Nejodolnějším druhem jsou Coxielly, které dokáží přežít až několik let a přetrvají v mléci i po pasterizaci.

Laboratorní diagnostika

Pro laboratorní diagnostiku se dá využít následujících metod:

• izolace na buněčných kulturách (myší orgány) nebo na kuřecích embryích
• krevní agar s 10% CO2 - pouze v případě rodu Rochalimaea
• biopsie z kožních eflorescencí - rickettsie jsou předem označeny prostřednictvím fluresceinu, který reaguje s antigeny stěny bakterií nabo kapsulárními antigeny.
• sérologická diagnostika

  * Weil-Felixova aglutinace - dnes již málo používáná, neboť u některých typů Rickettsií není průkazná. Také zde dochází k zkřížené reakci s antigeny bakterie Proteus vulgaris
  * Reakce vazby komplementu 

• Nepřímá imunofluorescence
• Latex-aglutinační reakce

Onemocnění

Onemocnění rozdělujeme na tyfová a vyvolavatele exantémových horeček.

Rickettsie

Tyfová onemocnění

Rickettsia prowazekii

Rickettsie prowazekii je původcem skrvnitého tyfu. Skvrnitý tyfus se běžně vyskutuje v oblastech s nízkým stupněm hygieny. Historicky byl tudíž běžným jevem ve vojenských táborech či v chudinských městských čtvrtích. Přenašečem onemocnění bývá Veš šatní,v případě sporadické formy jím může být i blecha. Rezervoárem může být člověk nebo poletucha, což je běžná na jihovýchodě USA. Během 48-72 hodin po nákaze se objevují nespecifické příznaky: horečky, myalgie, arthralgie a anorexie. Tyto příznaky přetrvávají po dobu 8-10 dnů. Ve 40% procentech případů se objevuje makulozní či petechiální exantém. Komplikacemi bývá myokarditida nebo poruchy CNS, které jsou vyvolány narušením stěny kapilár a následným krvácením. Celkový průběh závisí na celkovém stavu pacientů. U nekomplikovaných připadů může horeča odeznít po 2-3 týdnech, avšak úmrtnost v některých případech dosáhla až 2/3 jedinců. Brill-Zinserova choroba je pozdním projevem infekce R.prowazekii, která se objevuje řadu let po prodělání primární infekce. Bakterie perzistují v endoteliálních buňkách a k opětovnému vzplanutí obvykle dochází u jedinců se sníženou imunitou, typicky v pozdním seniu.

Rickettsia typhii

Rickettsia typhii je původcem tzv. myšího tyfu. Primárním hostitelem jsou hlodavci, přenašečem blechy. Na člověka se Rickettsia přenáší prostřednictvím kontaktu z hlodavci.Inkubační doba činí 7-14 dnů. Průběh onemocnění je mírnější než v případě R. prowazekii, řada příznaků má obdobný charakter. Dochází k horečce, myalgii, bolestem hlavy a třesavce. V 50% případů se objevuje makulopapulozní exantém v oblasti břicha a hrudníku.

Exantémové horečky

Rickettsia rickettsii

Rickettsia rickettsii je původce Horečky skalistých hor. Onemocnění se vyskytuje v horských oblastech Severní a Jižní Ameriky. Přenašečem onemocnění je zhruba 6 druhů klíšťat. Onemocnění se projevuje bolestmi hlavy, myalgií,rozvojem makulopapulozního exantémem. Kromě těchto příznaku běžných také u tyfových onemocnění se vyznačuje erytémem dlaní a fotofobií. V důsledku onemocnění dochází k porušení stěny cév, vylití plazmy do intersticia následné hypovolemii a hypoproteinemii.

Rochalimaea

Rochalimaea quintana

Rochalimaea quitana je původcem tzv. Volyňské/Zákopové horečky, která se projevuje periodicky se opakujícími teplotami a neurologickými poruchamy. Přenašečem je veš šatní. Onemocnění bylo běžné v zákopech 1. světové války.

Rochalimaea henselae

Vyvolává následující poruchy:

• Baciliární angiomatoza - proliferativní postižení cév vnitřních orgánů a kůže typické pro imunosuprimované pacienty
• Baciliární pelioza jater - vznik cyst vyplněných krví
• Nemoc z kočičího škrábnutí

Ehrlichia

Přenašeči nejvýznamnějších ehrlichioz jsou klíšťata.

Ehrlichia senetsu

Ehrlichia senetsu je původcem horečky Senetsu vyskytuící se v Japonsku. Přenašečem onemocnění je klíště. Onemocnění se projevuje typicky horečkou, letargií, mononukleozou s atypickými lymfocyty a cervikální lymfadenitidou.

Ehrlichia chaffeensis

Ehrlichia chaffeensis je původcem humánní monocytové ehrlichiozy. Přenašečem je opět klíště. Onemocnění se projevuje horečkou, bolestmi hlavy, myalgií, letargií a v 20% případů vznikem exantému.

Ehrlichia phagocytophila

Ehrlichia phagocytophila je původcem humánní granulocytové ehrlichiozy. Přenašečem je klíště obecné.

Coxiella

Coxiella burnetti je původcem řady onemocnění, které mají odlišný průběh narozdíl od výše zmíněných rickettsioz a ehrlichioz. Přenáší se inhalačně, po rozmnožení v repiračním traktu se šíří dále do organismu. Vzácně napadá játra za vzniku granulomatozni hepatitidy. Spory dokáží přežívat dlouhou dobu v půdě. Inkubační doba činí 20 dnů. K typickým příznakům patří vysoká horečka,bolest hlavy, myalgie, hepatosplenomegalie v 50% procentech případů a třesavka. Následně vede k rozvoji chronické endokarditidy a jaterní dysfunkce.

Léčba

Vhodnou léčbu představuje chloramfenykol a tetracyklin. Špatnou prognozu mají onemocnění s fatálním postižením kardivaskulárního systému. Zejména se jedná o chonickou endokarditidu způsobenou Coxiellou či v případě porušení stěny kapilár skvrnitého tyfu.

Nemoc	Původce	Vektor	Rezervoár	Symptomatologie	Komplikace
Skvrnitý tyfus	R.prowazekii	Veš šatní	Člověk/Veverka/Poletucha	Inkubace 10-14 dnů; horečka, myalgie,arthralgie, anorexie, exantém 4.-7. den	myokarditida, poruchy CNS
Volyňská zákopová horečka	R.quintana	Veš šatní	Člověk	Teploty, neurologické problémy
Myší tyfus	R.typhi	Blecha	hlodavci	Ikubace 7-14 dnů; horečka, myalge, bolesti hlavy; makulopapulozní exantém v oblasti hrudníku a břicha
Horečka skalistých hor	R.ricketsii	klíště	Klíště/hlodavci/pes
Středomořská horečka	R.conori	Rhiphicephalus pumhilio	hlodavci/pes
Ricketsiové neštovice	R.akari	Allodermanysus sanguineus	Myš/roztoč
Far east spotted fever	R.sibirica	Klíště	Hlodavci
New South Wales spotted fever	R.australis	Klíště	Hlodavci/Vačnatci
Horečka Cucugamoši	R.tsutsugamoshi	komáři/roztoči	hlodavci/larvy komárů
Monocytiská ehrlichioza	R.chaffeensis	klíště	ovce	horečka, bolesti hlavy, myalgie, letargie a v 20% případů vznikem exantému
Granulocytická ehrlichioza	E.phagocytophila	Klíště	Ovce/skot/jeleni
Horečka senetsu	E.senetsu	Klíště	Pes	horečky, letargie,mononukleoza, cervikální lymfadenopathie
Q horečka	C.burnetti	Inhalace/mléko/klíště	Kozy/ovce/skot	Inkubační doba 20 dnů; vysoké horečky, bolesti hlavy, myalgie, třesavka, hepatosplenomegalie v 50% případů	chronická endokarditida, jaterní dysfunkce