Urolitiáza (pediatrie)

Z WikiSkript

Nomenklatura obstrukce vývodných cest močových.

Urolitiáza je výskyt makroskopických kaménků anorganického či organického původu v dutém systému vývodných cest močových. Vypadávání organických substancí z roztoku začíná v oblasti renálních papil. Někdy se urolitiáza kombinuje s nefrokalcinózou, např. při distální tubulární acidóze. Nefrokalcinóza je výskyt mikroskopických kalcifikací v ledvinném parenchymu mimo dutý systém.[1]

Epidemiologie
  • urolitiáza je velmi častá u dospělých, ale vzácná v dětském věku;
  • u dětí převažují předškoláci.[1]
Etiopatogeneze
  • závisí na koncentraci „litogenních“ substancí v moči (oxaláty, uráty, cystin);
  • tvorbu kaménků brzdí citráty, magnezium, pyrofosfáty;
  • predisponující faktory: poruchy odtoku moči (obstrukce, infekce močových cest způsobené bakteriemi, které produkují ureázu), imobilizace, metabolické poruchy: hyperkalciurie, hyperurikosurie, cystinurie).[1]
Kalciová nefrolitiáza
  • metabolická porucha se zvýšeným vylučováním kalcia v moči;
  • významná hyperkalcémie při hyperparathyreodismu;
  • předávkování nebo intoxikace deriváty vitaminu D;
  • dlouhodobá imobilizace (úraz).[1]
Klinický obraz
  • liší se od manifestace v dospělosti (klasické renální koliky);
  • často izolovaná asymptomatická mikroskopická hematurie;
  • kojenci a malé děti: horečka, bolesti břicha, meteorismus, nauzea, zvracení, event. nechutenství, záměna za břišní kolíky;
  • starší děti: tlak nebo bolest v bederní krajině.[1]
Diagnostika
  • mikroskopická neglomerulární hematurie (erytrocyty nejsou deformované);
  • sterilní pyurie;
  • ultrazvuk – kaménky nad 2 mm;
  • nativní RTG břicha – pouze kaménky, které obsahují kalcium;
  • kalciumkreatininový index v jednorázovém vzorku moči;
  • odpad kalcia v moči za 24 hodin;
  • kalciumfosfátový metabolismus.[1]
Terapie
  • zvýšený příjem tekutin, tělesný pohyb, metabolický původ → dieta, při kolikách spasmolytika;
  • dle etiologie:
    • hyperkalciurie ze zvýšené resorpce kalcia z GIT – omezit vápník ve stravě;
    • porucha zpětné resorpce kalcia v tubulech – omezit přísun soli, užívat hydrochlorothiazid p.o.;
    • urátová urolitiáza – alkalizace moči perorálním podáním hydrogenuhličitanu;
    • renální tubulární acidóza – hydrogenuhličitan a citrát.
  • menší kaménky často odejdou spontánně;
  • extrakorporální litotrypse (u dětí do 3 let v celkové anestezii);
  • endoskopické odstranění;
  • otevřená chirurgická intervence.[1]

Odkazy

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 620-622. ISBN 978-80-7262-772-1.