Vozhřivka
Vozhřivka (malleus, slovensky sopľavka) je velmi nebezpečné nakažlivé onemocnění lichokopytníků (koně, osli, muly), přenosná na kočkovité šelmy a lidi. Probíhá většinou chronicky s tvorbou specifických uzlíků na kůži, sliznicích a vnitřních orgánech, které mají tendenci se rozpadat. Původcem nákazy je bakterie Burkholderia mallei (předtím Pseudomonas mallei). B. mallei je zařazená do druhé kategorie nejnebezpečnějších zbraní biologických zbraní.
Příčina vzniku
Burkholderia mallei je gramnegativní, striktně aerobní, štíhlá a nepohyblivá tyčinka se zaoblenými konci. V patologickém materiálu jsou tyčinky uspořádané samostatně, příp. ve dvojicích nebo shlucích. Při teplotě 55 °C jsou bakterie usmrceny za 10 minut. Je také málo odolná vůči běžným desinfekčním prostředkům. Pramenem nákazy jsou nemocná zvířata. Kontaminují svými sekrety krmivo, vodu a okolí (nářadí, přístroje, nástroje na čištění). Bakterie se do organismu dostává nejčastěji ústy (kontaminované krmivo, voda), ale i skrz poraněnou kůži, sliznici, dýchací a trávicí trakt.
Příznaky
Vozhřivka se projeví asi po 2-3 týdnech až několika měsících. Může probíhat akutně, chronicky nebo latentně. Při každé formě vznikají typické maleózní uzlíky různé velikosti na kůži a podkoží končetin, stranách hrudníku a podbřišku. Když se rozpadnou, vznikají kráterovité vředy, které se velmi těžko hojí. V okolí vředu a průběhu lymfatických cév vznikají nové uzlíky, které se zase rozpadají.
- Akutní forma vozhřivky (hlavně u oslů a jejich kříženců) – zvýšená tělesná teplota, hnisavý výtok z nosní dutiny s příměsí krve, vznik vředů na sliznici nosní dutiny a na kůži, lymfatické uzliny jsou zvětšené a velmi bolestivé, zrychlené dýchání, rychlé hubnutí, úhyn během 2–3 týdnů.
- Chronická forma (hlavně u koní) – příznaky závisí na lokalizaci a stadiu onemocnění.
- Latentní forma – může se vyskytovat i bez zjevných klinických příznaků (inaparentně), průběh je různě dlouhý, může trvat i několik let.
- Nosní forma – hnisavý výtok z nosní dutiny s příměsí krve, na sliznici malé uzlíky, které se postupně rozpadají a mění ve vředy; hojení je pomalé a výsledkem jsou paprskovité jizvy.
- Plicní forma – málo typických klinických příznaků – kromě zvýšené únavnosti zhoršení výživného stavu, občasné horečky, v pokročilém stadiu onemocnění kašel a dušnost.
Diagnostika a léčba
Diagnóza se stanoví na základě výsledků klinického, alergologického (oční maleinizace), mikrobiologického a patologicko-morfologického vyšetření.
Diferenciální diagnostika
Do úvahy připadá tuberkulóza, melioidóza (pseudomalleus), korynebakterióza a aktinomykóza.
Léčba
Vzhledem k tomu, že případy vozhřivky u lidí jsou velmi vzácné, existuje pouze omezené množství informací o antibiotické léčbě. Doporučuje se penicilin, tetracykliny a chloramfenikol.
Prevence
Vakcinace se neprovádí. Zvířata podezřelá z nákazy nebo nemocná se neléčí. Diagnostikovaná zvířata jsou utracena a jejich těla zneškodněna. Zvířata podezřelá z nákazy se izolují a opakovaně vyšetřují.
Riziko nákazy
Kromě lidí pečujících o postižená zvířata mohou být nebezpečí nákazy vystaveni jedinci manipulující s infikovaným zvířetem nebo materiálem (veterináři, laboratorní pracovníci, řezníci, jateční pracovníci).
Historie a rozšíření
Nemoc je známá od starověku. Původce byl izolovaný v roce 1882 Lofflerem a Schutzem. Nemoc malleus byla v Evropě hojně rozšířená hlavně v letech 1921-1934. V Československu byla nákaza definitivně ultumená v roce 1950. V součastnosti se vyskytuje hlavně v Asii, Africe, na blízkém Východě a ve střední a jižní Americe.
Odkazy
Související články
Literatúra
- ŠVRČEK, Štefan. Bakteriálne a mykotické choroby zvierat. 1. vydání. Košice : M & M, 1998. ISBN 8088950031.
- SLANINA, Ľudovít a Jozef SOKOL. Vademecum veterinárneho lekára. 1. vydání. Bratislava : Príroda, 1991. ISBN 80-07-00419-X.
- BADALÍK, L. Vademecum medici. 1. vydání. Martin : Osveta, 1995. ISBN 80-217-0506-X.
