Vztah mezi dávkou, plazmatickou hladinou a účinkem

From WikiSkripta

Účinky léčiv[edit | edit source]

Aplikace určité účinné látky vyvolá odpověď organismu (biochemickou, fyziologickou, morfologickou změnu) – vyvolá účinek.

Změny mohou být:

  • dočasné (reverzibilní),
  • trvalé (ireverzibilní).

Dle způsobu aplikace a lékové formy mohou být účinky:

  • místní (lokální) tj. v místě aplikace nebo v bezprostředním okolí,
  • celkové (resorptivní) tj. rozvíjejí se v organismu po vstřebání.

Účinky, pro které se léčiva aplikují, označujeme hlavní (žádoucí). Většina léčiv má však i účinky vedlejší (nežádoucí).

Z obecného hlediska lze rozlišit:

Povzbuzení funkce
  1. Stimulace – povzbuzení funkcí jakéhokoli orgánu v rámci fyziologických mezí.
  2. Analeptický účinek – stimulace krevního oběhu, CNS, dechu.
  3. Excitace – silné povzbuzení či podráždění.
Útlum funkce
  1. Inhibice – dočasné snížení funkce v rámci fyziologického rozpětí.
  2. Paralytický účinek – úplné zastavení funkce (může přejít v úplnou paralýzu).

Po vysokých dávkách můžou být účinky toxické, dochází k otravě, která může skončit letálně.

Dávky léčiv[edit | edit source]

Účinek u většiny látek závisí přímo úměrně na velikosti dávky.

Rozdělení dávky léčiv[edit | edit source]

  • Dosis maxima singula – maximální jednotlivá dávka (pro 1 podání).
  • Dosis maxima pro die – maximální denní dávka (je-li nezbytné může lékař max. denní dávku překročit) .
  • Dosis therapeutica – terapeutická dávka.
  • Dosis plena – plná dávka (je-li léčivo podáno v 1 dávce).
  • Dosis pro cura – dávka pro celou dobu léčby.
  • Dosis therapeutica pro die – doporučená terapeutická dávka na den.
  • Dosis toxica – po podání toxické příznaky.
  • Dosis lethalis – smrtelná dávka.

Dávka nárazová[edit | edit source]

Nárazovou dávku (bolus) podáváme, chceme-li dosáhnout vysoké koncentrace léčiva v organismu a maximálního účinku.

Nasycovací dávka[edit | edit source]

Nasycovací dávka je taková dávka, při které se musí dosáhnout určité koncentrace v organismu, než se projeví účinek léčiva. Je zpravidla rozdělena do jednotlivých dílčích dávek. Po nasycení organismu léčivem se udržuje hladina na stálé výši udržovacími dávkami.

Vztah dávky a účinku[edit | edit source]

Existují dva základní typy vztahu mezi dávkou a účinkem a to kvantitativní a kvantální.

Kvantitativní typ[edit | edit source]

Určuje vztah mezi dávkou léčiva a velikostí odpovědi měřené na jedné biologické jednotce. Odpověď je dána zjistitelnou, měřitelnou charakteristikou (číslem), např. změna váhy, objem vylučované moči, pokles TK,...

Rozmezí účinku je dáno
  • dávkou podprahovou – bez měřitelného účinku,
  • dávkou prahovou – vyvolá měřitelnou odpověď,
  • střední efektivní dávkou ED50 – vyvolá účinek o velikosti 50 % maximálního účinku,
  • a maximální dávkou – nejmenší dávka, při které je dosahováno maximálního možného účinku.

Kvantální typ[edit | edit source]

Určuje vztah mezi dávkou léčiva a počtem biologických objektů vykazujících sledovaný farmakologický účinek. Odpověď buď nastane nebo nenastane (např. smrt zvířete, spánek, křeče...). Tyto vztahy lze vyjádřit:

1. způsob[edit | edit source]

Na souboru zvířat individuálně stanovujeme minimální dávku, která vyvolala sledovanou reakci. Dávka není u všech zvířat shodná a z výsledků získáme distribuční křivku minimálních dávek.

2. způsob[edit | edit source]

Pokusná zvířata se rozdělí do několika skupin a každá skupina dostane stejnou dávku. Pro jednotlivé skupiny se dávka bude postupně zvyšovat. Stanoví se počet reagujících v každé skupině za určitou dobu. Z výsledků získáme graf, ze kterého lze odečíst LD50 tj. dávka, pro kterou je pravděpodobnost úmrtí (reakce) rovna 50% (střední smrtelná účinná dávka).

Terapeutický index[edit | edit source]

Terapeutický index (TI) informuje o relativní bezpečnosti léčiva. Je dán poměrem mezi dávkou smrtelnou a účinnou.

TI = LD / ED

Čím vyšší je TI, tím větší je relativní bezpečnost léčiva.

Léčiva s vysokým TI – např. penicilin

Léčiva s nízkým TI – např. digoxin, warfarin

Terapeutická šíře[edit | edit source]

Terapeutická šíře (účinnost) je dána rozdílem LD50 a ED50. Určuje o kolik se může zvednout dávka. Informuje o absolutní hodnotě rozdílu uvedených dávek, nikoliv však o relativní schopnosti látky vyvolat terapeutické a toxické příznaky.

Odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • EYBL, Vladislav. Vybrané kapitoly z obecné farmakologie. 2007. vydání. 2007. ISBN 978-80-246-0679-8.