Vztah mezi dávkou, plazmatickou hladinou a účinkem

Z WikiSkript

Účinky léčiv[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Aplikace určité účinné látky vyvolá odpověď organismu (biochemickou, fyziologickou, morfologickou změnu) – vyvolá účinek.

Změny mohou být:

  • dočasné (reverzibilní)
  • trvalé (ireverzibilní)

Dle způsobu aplikace a lékové formy mohou být účinky:

  • místní (lokální) tj. v místě aplikace nebo v bezprostředním okolí
  • celkové (resorptivní) tj. rozvíjejí se v organismu po vstřebání


Účinky, pro které se léčiva aplikují, označujeme hlavní (žádoucí). Většina léčiv má však i účinky vedlejší (nežádoucí).

Z obecného hlediska lze rozlišit:

  1. Povzbuzení funkce
    1. stimulace – povzbuzení funkcí jakéhokoli orgánu v rámci fyziologických mezí
    2. analeptický účinek – stimulace krevního oběhu, CNS, dechu
    3. excitace – silné povzbuzení či podráždění
  2. Útlum funkce
    1. inhibice – dočasné snížení funkce v rámci fyziologického rozpětí
    2. paralytický účinek – úplné zastavení funkce (může přejít v úplnou paralýzu)

Po vysokých dávkách můžou být účinky toxické, dochází k otravě, která může skončit letálně.

Dávky léčiv[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Účinek u většiny látek závisí přímo úměrně na velikosti dávky.

Rozdělení dávky léčiv[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Rozeznáváme:

  • Dosis maxima singula – maximální jednotlivá dávka (pro 1 podání)
  • Dosis maxima pro die – maximální denní dávka (je-li nezbytné může lékař max. denní dávku překročit)
  • Dosis therapeutica – terapeutická dávka
  • Dosis plena – plná dávka (je-li léčivo podáno v 1 dávce)
  • Dosis pro cura – dávka pro celou dobu léčby
  • Dosis therapeutica pro die – doporučená terapeutická dávka na den
  • Dosis toxica – po podání toxické příznaky
  • Dosis lethalis – smrtelná dávka

Dávka nárazová[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nárazovou dávku (bolus) podáváme chceme-li dosáhnout vysoké koncentrace léčiva v organismu a maximálního účinku.

Nasycovací dávka[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nasycovací dávka je taková dávka, při které se musí dosáhnout určité koncentrace v organismu, než se projeví účinek léčiva. Je zpravidla rozdělena do jednotlivých dílčích dávek. Po nasycení organismu léčivem se udržuje hladina na stálé výši udržovacími dávkami.

Vztah dávky a účinku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Existují dva základní typy vztahu mezi dávkou a účinkem a to kvantitativní a kvantální.

Kvantitativní typ[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Určuje vztah mezi dávkou léčiva a velikostí odpovědi měřené na jedné biologické jednotce. Odpověď je dána zjistitelnou, měřitelnou charakteristikou (číslem), např. změna váhy, objem vylučované moči, pokles TK,...

Rozmezí účinku je dáno
  • dávkou podprahovou – bez měřitelného účinku
  • dávkou prahovou – vyvolá měřitelnou odpověď
  • střední efektivní dávka ED50 – vyvolá účinek o velikosti 50 % maximálního účinku
  • maximální dávka – nejmenší dávka, při které je dosahováno maximálního možného účinku

Kvantální typ[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Určuje vztah mezi dávkou léčiva a počtem biologických objektů vykazujících sledovaný farmakologický účinek. Odpověď buď nastane nebo nenastane (např. smrt zvířete, spánek, křeče...). Tyto vztahy lze vyjádřit:

1. způsob[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Na souboru zvířat individuálně stanovujeme minimální dávku, která vyvolala sledovanou reakci. Dávka není u všech zvířat shodná a z výsledků získáme distribuční křivku minimálních dávek.

2. způsob[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pokusná zvířata se rozdělí do několika skupin a každá skupina dostane stejnou dávku. Pro jednotlivé skupiny se dávka bude postupně zvyšovat. Stanoví se počet reagujících v každé skupině za určitou dobu. Z výsledků získáme graf, ze kterého lze odečíst LD50 tj. dávka, pro kterou je pravděpodobnost úmrtí (reakce) rovna 50% (střední smrtelná účinná dávka).

Terapeutický index[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Terapeutický index (TI) informuje o relativní bezpečnosti léčiva. Je dán poměrem mezi dávkou smrtelnou a účinnou

TI = LD / ED

Čím vyšší je TI, tím větší je relativní bezpečnost léčiva.

Léčiva s vysokým TI – např. penicilin

Léčiva s nízkým TI – např. digoxin, warfarin

Terapeutická šíře[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Terapeutická šíře (účinnost) je dána rozdílem LD50 a ED50. Určuje o kolik se může zvednout dávka → informuje o absolutní hodnotě rozdílu uvedených dávek, nikoliv však o relativní schopnosti látky vyvolat terapeutické a toxické příznaky.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • EYBL, Vladislav. Vybrané kapitoly z obecné farmakologie. 2007. vydání. 2007. ISBN 978-80-246-0679-8.