Základní principy histologických barvení

přímé  barvení

• používají se vodné nebo alkoholové roztoky barviva

mořidlové barvení

• některá barviva se nejsou schopná vázat přímo na složky tkáně
• mořidla jsou polyvalentní ionty kovů – tvoří s molekulami barviva cheláty a vytváří mezičlánek mezi molekulou barviva a tkání – zvyšuje se intenzita a specifičnost
• podvojné sírany (kamence) - síran hlinitoamonný nebo železitodraselný
• např. hematoxylin

progresivní barvení

• dobarvení do požadované intenzity

regresivní barvení

• barvivo se váže na všechny tkáňové elementy
• následně se provádí selektivní odbarvení – diferenciace (je nutná kontrola v mikroskopu)

impregnace

• využívají se nestabilní roztoky solí těžkých kovů (např. Ag, Au, Os)
• kovové ionty vytváří depozita na nebo kolem určitých tkáňových struktur
• na těchto strukturách (oligosacharidové řetězce, nenasycené mastné kyseliny) dojde k redukci kovů nebo následuje oxidačně-redukční reakce, při které dojde k jejich zviditelnění

vitální barvení

• aplikují se do živého organizmu v netoxických koncentracích
• zásaditá – methylenová modř, neutrální červeň, brilantkresylová modř
• kyselá – trypanová modř, lithiový karmín

supravitální barvení

• barví se čerstvé tkáňové řezy
• Janusova zeleň – barvení mitochondrií

INTERAKCE MEZI TKÁNÍ A BARVIVEM

1. FYZIKÁLNÍ INTERAKCE

• barvivo se rozpouští ve složce, kterou barví, absorbuje se na povrch tkáňové struktury, nebo dochází k precipitaci
• většina barviv pro průkaz tuku jsou látky rozpustné v tucích a nerozpustné v alkoholu nebo vodě

2. CHEMICKÁ INTERAKCE

elektrostatické interakce (iontové vazby)

• nastávají mezi opačnými náboji barviva a složkami tkání
• barvivo obsahující kladně nabité ionty reaguje se složkami tkáně, které mají náboj záporný a naopak
• kationtová barviva (bazická) nesou kladný náboj a vážou se na záporně nabité struktury tkání – tzv. bazofilní struktury (např. nukleové kyseliny (DNA, RNA) a sulfátové glykosaminoglykany)
• aniontová barviva (kyselá) nesou záporný náboj a vážou se na kladně nabité složky tkání – tzv. acidofilní (eozinofilní) struktury (např. cytoplazmatické proteiny, hemoglobin, mitochondrie, některé granula, svalovina a kolagen)
• ionizace jednotlivých tkáňových komponent závisí na pH a obsahu solí

kovalentní vazby

• velmi pevná vazba mezi složkou tkáně a barvivem
• vazba Schiffova reagens na aldehydy při PAS reakci (průkaz polysacharidů) nebo Feulgenova reakce (průkaz DNA)

vodíkové vazby

• vznikají mezi atomem vodíku a malým elektronegativním atomem, většinou kyslíkem nebo dusíkem
• barvení glykogenu karmínem

van der Waalsovy síly

• působí mezi dipóly, které vznikají nerovnoměrným rozložením elektronů v molekule
• působí na krátkou vzdálenost a pro svůj vznik vyžadují vhodný tvar molekul
• důležité pro selektivitu barvení
• barvení elastických vláken orceinem

METACHROMÁZIE

• určité složky tkáně se barví jinou barvou, než je barva použitého roztoku
• molekuly barviva mohou reagovat mezi sebou a vytvářet agregáty
• pokud mají agregáty barviva jiné spektrální vlastnosti než jeho monomery, dochází k metachromatickému barvení
• barvení methylenovou nebo toluidinovou modří - jaderný chromatin se barví modře (ortochromaticky), ale matrix chrupavky, granula žírných buněk a muciny se barví červenofialově (metachromaticky), protože barvivo vytváří v těchto polyaniontových místech agregáty

Odkazy

Použitá literatura

• ČÍŽKOVÁ, Kateřina. Základy histochemických metod. - vydání. Univerzita Palackého v Olomouci, 2018. 50 s. ISBN 9788024453163.