Zavedení nasogastrické sondy
Zavedení žaludeční (nasogastrické) sondy se provádí zejména u pacientů se zvracením nebo při jeho hrozícím výskytu, kdy existuje riziko aspirace žaludečního obsahu do dýchacích cest.
Dále se zavádí v případech, kdy pacient není schopen přijímat dostatečné množství potravy a tekutin ústy – například v důsledku nechutenství, onemocnění trávicího traktu nebo po operacích. Sonda se také využívá k prevenci nevolnosti, k odvádění žaludečních šťáv, k odběru žaludečního obsahu pro laboratorní analýzu nebo k výplachu žaludku například při podezření na otravu.
Rozlišujeme dva typy sond: Levinovu a Salemovu. Levinova sonda je ohebná, gumová a má jednoduché lumen. Na jejím konci jsou malé vstupy. Oproti tomu Salemova sonda má dvojité lumen, je širší a používá se pro drénování žaludku. Má užší vstup vzduchu a nepřilepuje se.
Postup zavádění žaludeční sondy[upravit | editovat zdroj]
Pro zavádění žaludeční sondy potřebujeme sterilní sondu, emitní misku, anestetický gel, leukoplast, fonendoskop a stříkačku. Nejlépe je podávat nasogastrickou sondu předem vychlazenou v mrazničce, aby si zachovala potřebnou rigiditu a její zavedení bylo snazší.
Existují dvě cesty zavedení sondy: nosem, nebo ústy. Oba postupy začínají vysvětlením postupu pacientovi, a jeho polohováním do polosedu. Je důležité pacienta usadit tak, aby měl oporu za hlavou a při zavádění sondy neuhýbal dozadu.
Při zavádění nosem je potřeba zajistit volné nosní průchody. Potřebnou délku sondy změříme od špičky nosu k ušnímu lalůčku a poté ke spodnímu okraji hrudní kosti (v praxi se tento postup však používá jen zřídka). Během zavádění instruujeme pacienta k neustálému polykání s malým množstvím vody. V případě nevolnosti doporučíme hluboké dýchání.
Správné zavedení sondy ověříme nasátím žaludečního obsahu nebo poslechem tzv. žaludeční bubliny – po rychlém vstříknutí vzduchu do sondy sledujeme zvuk v oblasti žaludku pomocí fonendoskopu. Sondu následně fixujeme k nosu a konec sondy uzavřeme, nebo napojíme na sběrný vak.
Při zavádění ústy stáčíme lopatkou kořen jazyka. Špičku sondy následně opřeme o kořen jazyka, instruujeme pacienta k nádechu, polknutí a výdechu.
Nejčastějšími komplikacemi při zavádění a používání žaludeční sondy je stlačení sondy v hrdle, její neprůchodnost nebo ucpání žaludečním obsahem. Problémem může být i zavedení sondy do respiračního traktu.
Při ošetřovatelské péči zaznamenáváme množství odčerpané žaludeční šťávy, kontrolujeme řádnou fixaci sondy a podáváme skrze sondu enterální výživu. Pro zamezení ucpání sondy je potřeba jí po každém použití propláchnout čajem, nebo sterilním roztokem.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JIRKOVSKÝ, Daniel, et al. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. 1. vydání. Praha : Fakultní nemocnice v Motole, 2012. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.
