Zlomeniny lopatky

Z WikiSkript

Zlomeniny lopatky vznikají většinou přímým mechanismem (náraz na lopatku zezadu), popř. nepřímo bočným nárazem na rameno. Často jsou spjaty se zlomeninami proximálního humeru, laterálního klíčku nebo žeber.

Klasifikace podle postižené části kosti[upravit | editovat zdroj]

Typ I – zlomeniny těla lopatky (stabilní, díky okolní svalovině se nedislokují)

Typ II – zlomeniny apofýz (stabilní) – proc. coracoideus, acromion

Typ III – zlomeniny horního zevního úhlu – krček (stabilní), glenoidální jamka (nestabilní)

Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]

  • úlevová poloha v addukci;
  • bolest při pohybu v rameni (zvláště abdukce – rotace a elevace) a při palpaci;
  • někdy výrazný podkožní hematom.
Nedislokovaná zlomenina těla lopatky sdružená se zlomeninou klíčku

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • RTG – v předozadní a axiální (transtorakální) projekci, event. tangenciální projekce na lopatku;
  • při nejasnostech CT (zejm. intraartikulární zlomeniny s poškozením labra).

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Konzervativní
  • většina zlomenin (vč. nedislokovaných zlomenin krčku);
  • imobilisace (Desault, Gilchrist na 2–4 týdny);
  • poté postupná mobilisace ramene v šátkovém závěsu;
  • úplná elevace končetiny po 6 týdnech;
  • u nedislokovaných zlomenin akromia a proc. coracoideus stačí klid na šátku 2 týdny.
Operační
  • dislokované zlomeniny krčku, intraartikulární zlomeniny s poruchou kongruence glenoidální jamky, zlomeniny akromia s poraněním akromioklavikulárního kloubu;
  • šrouby, dlahy.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]