Zpracování tvrdých tkání pro histologické účely

Z WikiSkript

Tvrdé tkáně, jako je např. kost nebo zub, obsahují velké množství anorganických solí, které je nutné před zpracováním tkáně odstranit – odvápnit (dekalcifikovat). Pokud tkáň obsahuje příliš velké množství anorganických solí (sklovina), po odvápnění se rozpadne.

Kyseliny

  • všechny kyseliny (i když dobře pufrované) poškozují tkáň a narušují její barvitelnost (včetně antigenicity)
  • problém narůstá s klesajícím pH roztoku a dobou dekalcifikace
  • rychlá dekalcifikace poškozuje tkáň více než pomalá
  • Silné anorganické kyseliny
    • využívají se vodné roztoky kyseliny chlorovodíkové a dusičné o koncentraci 5-10 %
    • dekalcifikace je rychlá, ale nešetrná
    • doba působení je 24-48 hod
    • využívají se v případě nutnosti rychlé diagnózy
  • Organické kyseliny
    • používá se kyselina mravenčí v koncentraci 5-10 %
    • kyselina mravenčí je slabá kyselina - odvápnění je pomalejší a šetrnější než v případě použití anorganických kyselin
    • délka dekalcifikace je 1-10 dní a závisí na velikosti a typu vzorku


Chelační činidla - EDTA (etylendiamintetraoctová kyselina)

  • EDTA váže kationty (hlavně kalcium a magnezium) k optimální vazbě kationtů dochází při pH 8
  • EDTA váže ionty vápníku přítomné na vnější straně krystalu hydroxyapatitu - odstraňováním vnějších vrstev se krystal zmenšuje
  • odvápnění je pomalé a nepoškozuje tkáň ani její barvitelnost
  • kompletní dekalcifikace denzní kosti trvá 6-8 týdnů
  • odvápňovací roztok se pravidelně vyměňuje


Dekalcifikační proces je nutné v jeho průběhu kontrolovat, aby nebyl vzorek dekalcifikačním činidlům vystaven déle, než je nezbytně nutné

  • pomocí jehly či ohýbání tkáně není příliš vhodné - dochází ke vzniku artefaktů či poškození
  • pomocí chemické reakce
    • pokud není v dekalcifikačním roztoku prokázána přítomnost vápníku, odvápnění je kompletní
    • využívá se reakce s hydroxidem amonným a šťavelanem amonným


Po dekalcifikaci je nutné odstranit dekalcifikační činidlo, např. oplachem ve vodě. Následně je tkáň dehydrována, projasněna a zalita do zalévacího média.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČÍŽKOVÁ, Kateřina. Základy histochemických metod. - vydání. Univerzita Palackého v Olomouci, 2018. 50 s. ISBN 9788024453163.