Hepatitida A

Z WikiSkript
Virus hepatitidy A
Picornaviridae
HAV v elektronovém mikroskopu
HAV v elektronovém mikroskopu
Typ NK ssRNA
Zdroj člověk
Přenos fekálně-orální (přímo nebo kontaminovanou vodou a potravou)
Výskyt kosmopolitní
Onemocnění virová hepatitida A
Diagnostika klinický obraz, elevace AST a ALT, sérologie (anti-HAV IgM)
Terapie symptomatická, podpůrná léčba (vitaminy, hepatoprotektiva)
Očkování aktivní imunizace (živá očkovací látka, také kombinovaná vakcína proti HAV a HVB), pasivní imunizace (lidský Ig pro postexpoziční profylaxi, zmírní průběh infekce)
Světová prevalence hepatitidy A
Ikterus: žlutavé zabarvení očního bělma u pacienta s virovou hepatitidou A
  • Původcem je HAV, což je RNA virus z rodiny Picornaviridae (Enteroviridae, Enterovirus 72), který působí přímo cytolyticky.
    • HAV je malý virus (27–30 nm), geneticky homogenní, odolný k zevnímu prostředí. Jedná se o výhradně lidský patogen.[1]
  • Šíří se fekálně-orální cestou („nemoc špinavých rukou“), často kontaminovanými potravinami a vodou, vzácně i parenterálně. Vstupní branou je zažívací trakt, vylučuje se stolicí. Transplacentární přenos není možný.[2]
  • Virus je značně odolný na vnější vlivy, vylučuje se stolicí už 2 týdny před vznikem příznaků a ještě asi týden (až 2 týdny)[2] po skončení, nemocný je nejvíce nakažlivý před koncem inkubace.

Průběh infekce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Inkubační doba je 15–48 dnů)[2], pak nastupuje prodromální („preikterické“) stadium (dyspepsie, únava, teplota, ztráta hmotnosti…) a stadium symptomatické („ikterické“) – vedoucím příznakem je ikterus, dále tmavá moč, acholická stolice. Průběh je mírnější a kratší než u VHB, cholestatické příznaky jsou vzácné, může probíhat fulminantně.
  • HAV nevyvolává chronické infekce.[1]

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Průkaz protilátek
  • Prokazujeme anti-HAV protilátkami, provádí se vyšetření specifických protilátek IgM v séru (anti-HAV-IgM), zvýšení transamináz a bilirubinu, mírné zvýšení ALP.
  • Negativita testu u imunokompetentních osob nákazu vylučuje.
  • IgM přetrvávají v séru 3–6 měsíců po nákaze, IgG přetrvávají dlouhodobě.
  • Infekce zanechává dlouhodobou až celoživotní imunitu.
  • Hlavní diagnostický marker.
Elektronmikroskopický průkaz viru ve stolici [1]
  • Lze prokázat v druhé polovině inkubační doby a krátce po začátku klinických příznaků.
Průkaz antigenu a RNA [1]
  • Ve stolici, podobně jako mikroskopie.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Léčba je symptomatická – tělesný klid, zákaz alkoholu, dieta se sacharidy (ev. infuse glukosy) a omezením tuků, kortikoidy pouze u fulminantních forem.

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Prevence – očkování atenuovanou vakcínou, zvýšený zdravotní dozor v místě ohniska nákazy, pomocí klinického vyšetření a jaterních funkcí se vyhledávají nově nakažení, exponovaným se podává profylakticky imunoglobulin (NORGA).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d ŽAMPACHOVÁ, Eva. Přednášky a materiály dr. Žampachové ke stažení [online]. [cit. 2012-01-12]. <http://www.volny.cz/zampach/motol/>.
  2. a b c d MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 393-394. ISBN 978-80-247-2525-3.

Zdroje[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
  • LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.