Škodliviny v prostředí

Z WikiSkript

Stanovení limitů koncentrace škodlivých látek je využíváno v úsilí o zdravé životní prostředí.

Nejvyšší přípustná koncentrace (NPK)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Přípustná koncentrace určité škodliviny je taková, která nevyvolává přímý nebo nepřímý škodlivý účinek u člověka, nesnižuje jeho pracovní schopnost a nesnižuje jeho pohodu.
  2. Návyk na škodlivinu v určité koncentraci musí být považován za nepříznivý faktor a důkaz nepřípustnosti takové koncentrace.
  3. Koncentrace škodlivin, které působí nepříznivě na vegetaci, místní klima, průzračnost ovzduší a na normální životní podmínky jsou nepřípustné.

Stanovování NPK v pracovním prostředí (NPK-P)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejvyšší přípustné koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší jsou koncentrace látek, kterým nesmí být zaměstnanec v žádném časovém úseku pracovní doby vystaven[1].

Platí předchozí formulace s ohledem na následující skutečnosti:

  1. omezená doba expozice osob v pracovním prostředí (nejčastěji 8 hod 5 dní v týdnu) – NPK-P = taková koncentrace škodlivin v ovzduší, při které nedojde k poškození zdraví ani při mnohaleté 8 hodinové expozici,
    • celosměnné koncentrace,
    • nárazové koncentrace,
  2. v pracovním prostředí jsou faktorům exponováni zdraví dospělí lidé, v životním prostředí je to veškerá populace,
  3. v pracovním prostředí můžeme expozici škodlivým faktorům regulovat (př. vzduchotechnická zařízení).

Z těchto důvodů plyne vyšší náročnost na kvalitu prostředí a tedy nižší hodnoty NPK v životním prostředí ve srovnání s pracovním prostředím.

NPK-P = PEL (přípustný expoziční limit – dán tabulkově) x koncentrace dané látky v prostředí

Kombinovaný a komplexní účinek[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Škodliviny v prostředí existují převážně ve směsích

  • kombinovaný účinek – působení směsi škodlivin v určité části prostředí (voda, vzduch)
  • komplexní účinek – působení určité jedné škodliviny z různých částí prostředí, určujeme celkovou denní přijatelnou (přípustnou) dávku – PDD


PDD (přípustná denní dávka) = koeficient vstřebávání škodliviny + dávka z ovzduší + dávka z vody + dávka z potravin. Je to taková dávka, která je neškodná při celoživotní expozici (nezpůsobí vznik fyzické či duševní nemoci nebo změny na zdraví, které jsou za hranicí adaptačních reakcí, postihnutelných moderními vyšetřovacími metodami), a to dlouhodobě, buď u něho samého, nebo u jeho dalších generací.

Metodické postupy ke stanovení NPK[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Studium přirozeného pozadí příslušné škodliviny v životním prostředí člověka,
  2. akutní experiment (stanovení střední smrtné dávky LD50), experiment subakutní a chronický na zvířatech,
  3. pozorování a experimenty u lidských dobrovolníků – určení změn v důležitých fyziologických funkcích (čichový práh, změny barevného vidění, změny v elektroencefalogramu apod.).

Po stanovení NPK se tyto zpětně prověřují systematickým sledováním kolektivů exponovaných lidí různého věku, pohlaví apod., tedy v epidemiologických studiích.

Test akutní toxicity[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Provádí se na 3 druzích zvířat, z nichž jeden druh nemá být hlodavec. Alespoň u 1 druhu by měla být stanovena akut. toxicita u obou pohlaví. Zvířata jsou po jednorázové aplikaci dané noxy pozorovány 2–4 týdny při sledování klinického obrazu, toxických příznaků a úmrtnosti, včetně pitevních nálezů uhynulých zvířat.

Test subakutní toxicity[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je posuzován účinek zkoumaných látek po opakované, příp. kontinuální aplikaci po dobu představující cca 10 % předpokládané délky života zvířete (90 dnů u potkanů, 1 rok u psa). Test má být proveden na min 2 druzích zvířat – hlodavec a nehlodavec. Používá se obvykle 10–20 zvířat obou pohlaví v každé skupině exponované jednotlivé koncentraci studované látky (ve vodě, potravě, ovzduší nebo nanášené na kůži). Koncentrace či dávky by měly být voleny tak, aby aspoň 1 nevyvolávala žádný efekt a naopak min 1 způsobovala spolehlivě identifikovatelné toxické změny.

Test chronické toxicity[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Cílem je nalézt nejvyšší dávku či koncentraci, která nevyvolává žádný prokazatelný toxický účinek, pokud je aplikována po celý život nebo podstatnou část života exponovaných zvířat a odhalit účinek, které nelze zjistit v subakutních testech. Nejčastěji se provádí na potkanech obojího pohlaví ve skupinách po 25 jedincích pro každou dávku či koncentraci a trvají 12–24 měsíců. Hodnotí se zkrácení délky života, případná kumulace noxy ve tkáních či orgánech a potenciální genotoxické účinky na základě podrobné makro a mikroskopické analýzy tkání a orgánů exponovaných zvířat a vybraných hematologických a biochemických vyšetření. Extrapolace z výsledků získaných při pokusech na zvířatech na člověka je obvykle mimořádně obtížný problém vzhledem ke známým mezidruhovým rozdílům mezi obratlovci.

Příklad: Testem chronické toxicity styrenu u králíků byla v moči zjištěna zvýšená koncentrace kyseliny hippurové, u člověka kyselina mandlová, méně kyselina fenylglyoxylová, u potkana kyselina glyoxylová.

Údaje o působení studovaných látek na člověka jsou získávány pří terapii průmyslových otrav, z klinických pozorování při preventivních prohlídkách, z cílených klinicko-epidemiologických studií na neprofesionálně exponované populaci a v pokusech na lidských dobrovolnících.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Encyklopedie BOZP : Nejvyšší přípustná koncentrace [databáze]. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, ©2008. Poslední revize 2008-06-12, [cit. 2011-05-17]. <https://www.bozpinfo.cz/kategorie/encyklopedie-bozp>.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Epidemiologie : výukové texty pro studenty 1. LF UK. 2.. vydání. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0383-7.