Gingivitis

(přesměrováno z Gingivitidy v dětském věku)

Gingivitis, neboli zánět dásní, je onemocnění gingivy. Přestože se gingivitida v základu projevuje podobně u dětí i dospělých (zánět, zarudnutí, otok a krvácení dásní způsobené plakem), existují mezi nimi určité rozdíly a specifika. [1]

Projevy gingivitidy

Mezi běžné projevy patří  zarudnutí,  zduření, krvácení po sondování sulku, exsudace (zvýšený tok sulkulární tekutiny) a ulcerace. Dále se může objevit zvýšení sondovatelné hloubky bez ztráty attachmentu, což se označuje jako nepravý chobot.

Zánět dásní

Prvotním projevem gingivitidy je zánět. Dásně jsou v důsledku zánětu zarudlé a edematózní. Zánět vede k postupnému narůstání objemu gingivy, které se nejdříve projevuje zvětšením a zaoblováním interdentálních papil. Postupně mizí dolíčkování (stipling) a dásně se vyhlazují. Vznikají nepravé parodontální choboty.

Krvácivost gingivy

Dalším typickým příznakem zánětu je podnětová krvácivost. Gingiva krvácí například při čištění zubů nebo při jídle. Podle intenzity krvácení lze usuzovat na míru zánětu (hodnoceno pomocí PBI – papilla bleeding index).

Vznik vředů

ANUG

V některých případech mohou na vrcholu interdentálních papil vznikat vředy, dochází k rozpadu tkáně a v extrémním případě až k úplnému vymizení papily (ANUG – akutní nekroticko-ulcerózní gingivitida). Může vznikat takzvaná invertovaná papila, která je propadlá v opačném směru. Vředovité změny gingivy mohou naznačovat některá závažná onemocnění, jako jsou leukémie nebo AIDS.

Hyperplazie gingivy

Gingivitida (zuby před a po scalingu)

V některých případech dochází v gingivě k hromadění vazivové tkáně, což vede k ještě většímu nárůstu objemu gingivy a tím i ke zvýrazňování parodontálních chobotů.

Rozdělení gingivitidy dle etiologie

Gingivitida se dělí podle příčiny vzniku na:

  • Plakem indukovaná gingivitida: Jedná se o čistě plakem indukovanou gingivitidu.
  • Plakem podmíněná gingivitida modifikovaná celkovými faktory:
    • Endokrinní faktory: Sem patří například gingivitida v pubertě (př. juvenilní hyperplastická gingivitida), těhotenská gingivitida a gingivitida při diabetes mellitus.
    • Celková onemocnění: Příkladem je gingivitida při leukemii.
    • Léky modulovaná gingivitida: Tato forma zahrnuje gingivitidu při hormonální antikoncepci a polékovou hyperplazii gingivy (způsobenou Cyklosporinem A, hydantoináty, blokátory Ca2+ kanálů) s následným zánětem.[2]

Rozdělení gingivitidy dle průběhu

Akutní gingivitis

Akutní gingivitis je charakterizována akutním zánětem gingivy se zarudnutím, zduřením a exsudací. Její příčiny zahrnují mechanické a termické vlivy, stejně jako perzistující bakteriální povlaky.

Chronická gingivitis

Chronická gingivitis má dlouhodobý klinický průběh. Její projevy jsou omezeny na gingivu, což zahrnuje krvácení a hyperplastické zduření. Nedochází ke ztrátě attachmentu a kost neubývá, ale sulkus může být prohlouben v chobot. Zánětlivě podmíněné hyperplazie vedou k tvorbě pseudochobotů. Příčinou jsou mikroorganismy zubního plaku, což je označováno jako „špinavá“ gingivitida. Z mikrobiologického hlediska převládají G+ tyčky a koky nad G− bakteriemi, přičemž fakultativně anaerobní bakterie převládají nad čistě anaerobními.

Specifické typy gingivitidy

Plakem indukovaná gingivitida

Tento typ zánětu je indukován bakteriemi zubního plaku. Může být lokalizovaná nebo generalizovaná forma a může postihovat celou gingivu nebo jen interdentální papily. Typický je chronický průběh.

Histologicky
Je přítomen kulatobuněčný infiltrát, avšak nedochází k rozrušení alveolární kosti ani kompakty.
Prognóza
Neléčená plakem indukovaná gingivitida může přejít v parodontitidu (přestup zánětu na alveolární kost). Léčená forma je plně reverzibilní.
Terapie
  • Chronická forma: Klíčová je důkladná hygiena a odstranění retenčních míst pro plak (zubní kámen, převislé výplně, nevyhovující protetické práce).
  • Akutní forma: Doporučují se šetrné výplachy peroxidem vodíku a po zklidnění se postupuje jako u chronické formy.

Gingivitis gravidarum (těhotenská gingivitida)

Těhotenská gingivitida je spojena se zvýšeným množstvím estrogenu a progesteronu v sulkulární tekutině, zvýšenou reaktivitou gingivální tkáně a bakteriální invazí. Dochází ke zvýšení cévní permeability, edémům a syntéze prostaglandinů a jiných mediátorů zánětu. Typické je spontánní krvácení gingivy (hlavně od 2. trimestru) a hyperplazie gingivy (epulis gravidarum). Množství plaku není zvýšeno, mění se však jeho složení.

Terapie
Terapie je stejná jako u plakem indukované gingivitidy.

Pubertální gingivitis

Pubertální gingivitis je spojena s hormonální dysbalancí, často v kombinaci se špatnou hygienou a nadměrným dýcháním ústy. Nejvyšší výskyt je kolem 15 let a výraznější změny se pozorují u dívek.[3] Klinické projevy jsou podobné jako u těhotenské gingivitidy.

Terapie
Terapie je stejná jako u plakem indukované gingivitidy.

Gingivitis intermenstrualis, menstrualis a climacterica

Tyto typy gingivitidy jsou důsledkem změny (poklesu) hladiny estrogenů, což vede ke snížení keratinizace buněk a ztrátě přirozeného krytu ze zrohovatělých buněk.

Terapie
Terapie je stejná jako u plakem indukované gingivitidy.

Gingivitis vyvolaná kontraceptivy (pilulková)

Tato forma gingivitidy je podobná těhotenské gingivitidě a vyskytuje se při užívání preparátů s vysokým obsahem progesteronu.

Terapie
Terapie je stejná jako u plakem indukované gingivitidy.

Gingivitida u dětí

U dětí je zdaleka nejčastější gingivitida kolem 10. roku u dívek a kolem 13. roku u chlapců. [4] Nejobvyklejší parodontopatií u dětí je zánět marginální gingivy. Dentogingivální připojení obvykle nebývá postiženo. Nejčastěji je postižen frontální úsek horní i dolní čelisti. Supragingivální zubní plak se u dětí zpravidla nachází v sousedství velkých slinných žláz. U dětí s dočasným chrupem je gingivitida neobvyklá. Subgingivální plak je řídkým nálezem.

Etiologie gingivitidy u dětí

U dětí je běžným důvodem gingivitida způsobená prořezáváním stálého chrupu (gingivitis eruptiva). Příčinou je kumulace zubního plaku a traumatizace dásně. Dalšími příčinami mohou být ortodontické vady, kariézní léze, zubní výplně či ortodontické aparáty, kde taktéž dochází k traumatizaci dásně. V neposlední řadě mohou být záněty gingivy u dětí způsobeny nadměrným dýcháním ústy nebo jako součást infekcí horních cest dýchacích. Vzniku tohoto onemocnění napomáhá také hormonální dysbalance v pubertě.


Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ PARI , A. et al.. Gingival Diseases in Childhood – A Review [online]. J Clin Diagn Res, ©2014. [cit. 2014 Oct 20;8(10):ZE01–ZE04.]. <https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4253289/>.
  2. ↑ POLENÍK, Pavel. Onemocnění gingivy [online]. Česká parodontologická společnost (FN Plzeň), ©1999. [cit. 2011-09-12]. <https://www.fnplzen.cz/kliniky/stom/klasifikace.htm>.
  3. ↑ MAZÁNEK, Jiří a URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003. 456 s. ISBN 80-7169-824-5.
  4. ↑ GRIFFEN, Ann. Gingivitis and periodontitis in children and adolescents [online]. UpToDate, ©2024. [cit. 21. 7. 2025]. <https://www.uptodate.com/contents/gingivitis-and-periodontitis-in-children-and-adolescents?search=gingivitis&source=search_result&selectedTitle=2~67&usage_type=default&display_rank=2#H5>.

Použitá literatura

  • MAZÁNEK, Jiří a František URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003. 456 s. ISBN 80-7169-824-5.


  • FIALOVÁ, Sylvia a Květoslava NOVÁKOVÁ. Vybrané kapitoly z pedostomatologie. 2. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého, 2004. ISBN 8024408945.