Glaukom (pediatrie)

Glaukom v dětském věku vzniká při nesprávném vývoji očních struktur. Už během embryonálního období dochází k deformacím předního očního úhlu. Tyto změny mohou být samostatným defektem, nebo mohou být spojeny s jinými očními či systémovými chorobami.

Mezi symptomy spadá podráždění oka, slzení, světloplachost, v důsledku toho zavírání očí či schovávání hlavy do polštáře. Oči jsou velké, je patrný edém rohovky (někdy se specifickým barevným odleskem). Na rohovce jsou patrné buly.

Klasifikace

Podle příčiny

Podle příčiny rozlišujeme primární a sekundární typ glaukomu.

Primární typ

Vzniká při perzistenci Barkanovy membrány před trabekulární sítí. Překrývá struktury komorového úhlu a blokuje tak resorpci komorové tekutiny. Vyžaduje chirurgickou léčbu.

Sekundární typ

Souvisí s dalšími očními nebo systémovými onemocněními (fakomatózy).

Podle věku

Podle věku rozlišujeme kongenitální, infantilní a juvenilní glaukom. U dětí mladších tří let vede trvale zvýšený nitrooční tlak ke zvětšení očního bulbu (hydroftalmus, buftalmus).

Kongenitální glaukom (glaucoma congenitum)

Kongenitální glaukom se manifestuje do tří měsíců věku. Rozlišujeme primární a sekundární typ (viz výše), s hydroftalmem nebo bez něj.

Primární vrozený glaukom s hydroftalmem

Vyskytuje se přibližně u 1 novorozence z 10 000. Častěji se vyskytuje bilaterálně u chlapců. Většinou je výskyt sporadický, ale v 10–15 % je geneticky podmíněný (AR-dědičnost).

Infantilní glaukom (glaucoma infantile)

Infantilní glaukom se manifestuje mezi třetím měsícem a třetím rokem života. Stejně jako u kongenitálního rozlišujeme primární a sekundární typ s nebo bez hydroftalmu.

Juvenilní glaukom (glaucoma iuvenile)

Juvenilní glaukom se manifestuje po třetím roku života. Rozděluje se na primární a sekundární typ.

Klinické projevy

Pro diagnózu musí být přítomny alespoň dva z následujících příznaků:

Triáda slzení, světloplachost a blefarospasmus
Zvětšení rohovky (nad 12 mm) a změna její transparence
Glaukomové změny na terči zrakového nervu (cup-to-disc ratio > 0,3)
Zvýšení nitrooční tlak
Změny v komorovém úhlu

Prognóza

Prognóza se odvíjí od stupně poškození zrakového nervu v čase diagnózy, úspěšnosti kompenzace nitroočního tlaku a úspěšnosti léčby tupozrakosti.

Negativními faktory je časný výskyt glaukomu a velký průměr rohovky.

Pacienti s dětským glaukomem tvoří čtvrtinu dětí docházejících do škol pro slabozraké a nevidomé.

Léčba

Děti vyžadují celoživotní sledování na udržování cílového vnitroočního tlaku. Provádí se korekce refrakčních vad a léčba amblyopie (obvykle anizometropická). Zároveň musí probíhat podpora vývoje (psychomotorického i sociálního).

Goniotomie

Chirurgický zákrok, při kterém se otevírá trabekulární síť pro zabezpečení odtoku komorové tekutiny. Je vhodný, je-li rohovka zcela čirá.

Trabekulotomie

Alternativa, pokud rohovka není čirá. V trabekulární síti se vytvoří otvor, aby byl zabezpečen odtok komorové tekutiny přímo do Schlemmova kanálu.

Trabekulektomie

Spočívá v tvorbě nového drenážního kanálu, který odvádí komorovou tekutinu pod spojivku. Možnou komplikací je hypotonie oka (snížený nitrooční tlak).

Implantace drenážních zařízení

Implantáty regulující odtok tekutiny z oka. Jedná se o účinnější metodu, ale často spojenou s komplikacemi, obzvláště u malých dětí.

Cyklokryoterapie nebo laserová cyklofotokoagulace

Vzácněji prováděná, snižuje tvorbu komorové tekutiny v řasnatém tělese zničením tamních buněk.

Farmakoterapie

Pouze doplňková léčba, případně pokud chirurgický zákrok nemůže být vykonán okamžitě.

Používají se β-blokátory či inhibitory karboanhydrázy (dorzolamid), obojí snižující tvorbu komorové tekutiny. Další možností jsou prostaglandinové analogy, které se u dětí však používají vzácněji kvůli potenciálním vedlejším účinkům na růst očních tkání. Zřídka se používají ještě α-agonisti (způsobují ospalost a hypotenzi).