Hillova rovnice
Hillova rovnice vyjadřuje obsazenost receptorů ligandem (např. léčivem).
- podíl obsazených receptorů
kde je koncentrace volnéhu ligandu v okolí receptoru a je disociační konstanta. Disociační konstatna vyjadřuje afinitu ligandu k receptoru. Čím je vyšší, tým je afinita nižší a obráceně.
Rovnice určuje podíl receptorů obsazenych ligandem, k celkovému počtu receptorů. Je-li levá strana (tedy i pravá) rovná jedné, jsou všetky receptory obsazeny lignandem. Když je rovná nule, pak jsou všetky receptory neobsazeny.
Hillova rovnice je součástí tzv. okupační teorie (A. V. Hill a J. Clark). Tvar rovnice je analogický Michaelis-Mentenové rovnici v enzymové kinetice. Grafem je tedy rovněž hyperbola.
Zobecnění[upravit | editovat zdroj]
Předešlý vztah platí v nejjednodušším případě, když každý receptor může vázat právě jeden ligand. Ve skutečnosti se nezřídka může víc molekul ligandu vázat na jeden receptor. Vazba jedné molekuly ligandu může pak měnit afinitu dalších molekul ligandu. Tento obecnější případ lze vyjadřít Hill-Langmuirovou rovnicí:
- podíl obsazených receptorů
kde je tzv. Hillův koeficient, který vyjadřuje kooperativitu vazby ligandu. Hillův koeficient je roven jedné v případě, že vazba jedné molekuly ligandu nijak neovlivňuje afinitu ostatních molekul ligandu k receptoru (např. kyslík a myoglobin, viz výš).
Odvození[upravit | editovat zdroj]
Uvažujme o vazbě ligandu (L) na receptor (R) jako o chemické reakci, kde produktem je komplex receptor-ligand (RL).
Kde a jsou rychlostní koeficienty přímé a zpětné reakce. Chemická rovnováha dle Gulberg-Waageova zákona nastane, když se rychlosti přímé a zpětné reakce vyrovnají.
Úpravou rovnice si definujeme disociační konstantu
Uvažme, že celková koncentrace receptorů je součtem volných a obsazených receptorů, neboli
Dosazením za do předešlé rovnice dostaneme
Dalšími algebraickými úpravami pak
Levou stranu interpretujeme jako podíl obsazených receptorů ke všem receptorům, čímž jsme odvodili Hillovu rovnici pro speciální případ .
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ŠVIHOVEC, Jan, et al. Farmakologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-2150-2.
