Ixodes ricinus/Vývojový cyklus
Individuální vývoj klíštěte obecného se uskutečňuje podle schématu: vajíčko → larva → nymfa → imago. Z vajíčka se vylíhne šestinohá hnědá larva, která parazituje 2–6 dní na menších zvířatech (drobní hlodavci, ptáci, plazi aj.). Následně odpadne a v úkrytu se metamorfuje na osminohou nymfu. Ta na svém hostiteli (veverky, ježci, zajíci, toulaví psi, kočky aj.), parazituje 2–7 dní a po určité době klidu se přemění na pohlavně diferencované dospělé klíště. Samice saje 5–14 dní na velkých zvířatech (srnci, jeleni, ovce, kozy, lišky, jezevci, psi aj.), samec klíštěte obecného nesaje vůbec. Kopulace probíhá primárně na vegetaci, občasně přímo na hostiteli. Ke kopulaci sameček vyhledává samičku. Ve vlhkém úkrytu (vrchní vrstva půdy) se v samičce vyvíjejí vajíčka (oogeneze). Ke kladení dochází zhruba do 14 dnů.[1] Samička snáší 1000-3000 vajíček a potom hyne. Z vajíček se asi po měsíci líhnou larvy. Ontogeneze klíštěte obecného trvá obvykle tři roky. V závislosti na podmínkách prostředí ale kolísá mezi dvěma a šesti lety.
Vývojový cyklus klíštěte je tzv. trojhostitelský. Střídá tři ekologicky rozdílné hostitele a takto se může klíště nakazit (i nákazu přenést) na příslušníky různých skupin živočichů[2]. Takto může udržovat původce onemocnění v různých ohniscích.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ PEŤKO, B. a V. MAJLÁTHOVÁ. Kliešte v podmienkach globálnych zmien. In DUBINSKÝ, P. Vybrané kapitoly zo všeobecnej parazitológie. 1. vydání. Košice : Parazitologický ústav SAV, 2005. s. 115–130.
- ↑ ROSICKÝ, Jaroslav a WELSER. Boj s hmyzem. Část 2, Škůdci lidského zdraví. Medicinální entomologie. 1. vydání. Praha : Přírodovědecké vydavatelství, 1952. s. 512–522.
