Divertikly jícnu

Divertikly jícnu

Divertikl je výchlipka stěny dutého orgánu (z lat. diverticulum – odbočka z hlavní cesty).

Klasifikace

Divertikly jícnu lze klasifikovat podle různých kritérií, která zohledňují jejich stavbu, mechanismus vzniku a anatomickou lokalizaci.

1. Podle struktury stěny:
   • Pravý – tvořen všemi vrstvami stěny.
   • Nepravý – tvořen pouze sliznicí a podslizničním vazivem (submukózou), které se vychlipují skrze svalovinu.
2. Podle mechanismu vzniku:
   • Trakční – vzniká tahem z vnějšku.
   • Pulsní – vzniká tlakem zevnitř v důsledku zvýšeného intraluminálního tlaku.
3. Podle lokalizace:
   • Faryngoesofageální (např. Zenkerův divertikl).
   • Parabronchiální.
   • Epifrenický.

Zenkerův divertikl (faryngoesofageální)

Zenkerův divertikl

Zenkerův divertikl (faryngoesofageální) představuje pulsní nepravý divertikl, který se vychlipuje mezi pars thyreopharyngea a cricopharyngea dolního svěrače hltanu (m. constrictor pharyngis inferior). Vzniká v důsledku krční achalázie, tedy zvýšeného tonu horního jícnového svěrače.

Klinicky se Zenkerův divertikl projevuje horní  dysfagií doprovázenou  regurgitací,  zápachem z úst (foetor ex ore) a někdy i patrným vyklenutím na krku během polykání. Závažnou komplikací může být aspirace obsahu divertiklu s následným rozvojem bronchopneumonie.

Parabronchiální divertikl

Parabronchiální divertikl je trakční pravý divertikl lokalizovaný v oblasti bifurkace trachey. Vzniká působením zevních tahových sil, nejčastěji v důsledku jizevnatých změn po zánětlivém postižení mediastinálních lymfatických uzlin. Ve většině případů je klinicky němý, avšak u větších divertiklů může dojít k projevům způsobeným tlakem na okolní struktury, výjimečně až ke vzniku bronchoezofageální píštěle.

Epifrenický divertikl

Epifrenický divertikl je nepravý pulsní divertikl, který se nachází těsně nad bránicí. Nejčastěji vzniká v důsledku achalázie jícnu, kdy zvýšený tonus dolního jícnového svěrače zvyšuje intraluminální tlak a podporuje vychlípení stěny. Klinicky se projevuje především  dysfagií.

Diagnostika

Základním vyšetřením je RTG pasáž jícnem s podáním kontrastní látky, nejčastěji baryové suspenze. V případech podezření na perforaci jícnu se volí jodová kontrastní látka, která je bezpečnější pro případ úniku do mediastina.

K posouzení funkce jícnového svěrače, zejména při podezření na achalázii, se provádí jícnová manometrie. Mezi vyšetřovací metody patří také endoskopické vyšetření, které umožňuje přímou vizualizaci divertiklu a případné odebrání vzorku.

Léčba

U větších divertiklů způsobujících potíže se přistupuje k chirurgickému řešení, které spočívá v resekci a následné sutuře stěny divertiklu, a to buď klasickým způsobem, nebo pomocí stapleru. Menší divertikly lze ponechat bez zásahu, případně je zanořit.

Součástí terapie je také odstranění vyvolávající příčiny – u Zenkerova divertiklu se provádí myotomie horního jícnového svěrače, zatímco u epifrenického divertiklu je indikována myotomie dolního svěrače, v obou případech při přítomnosti hypertonu.

Vzhledem k riziku infekčních komplikací se po operaci podávají profylakticky antibiotika, aby se předešlo vzniku mediastinitidy. Mezi možné komplikace chirurgického výkonu, zejména u Zenkerova divertiklu, patří paréza nervus laryngeus recurrens.

Odkazy

Související články

• Divertikly trávicího traktu
• Jícen
• Onemocnění jícnu

Použitá literatura

• PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 2009]. <https://langenbeck.webs.com/>.