Katétr pro peritoneální dialýzu

Z WikiSkript
Katétr pro peritoneální dialýzu

Peritoneální dialýza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Peritoneální dialýza.

Peritoneální neboli břišní dialýza je jednou ze dvou dialyzačních možností při léčbě chronického selhání ledvin.

Při peritoneální dialýze se krev čistí uvnitř těla,v dutině břišní. Jako „filtr“ se využívá přirozená membrána − peritoneum, pobřišnice. Ta vystýlá zevnitř břišní stěnu a pokrývá povrch břišních orgánů, je bohatě zásobena cévami. Krev, která tudy protéká, se přestupem přes peritoneum očišťuje. Břišní dutina slouží jako rezervoár pro dialyzační roztok. Škodliviny a přebytečná voda přestupují na základě koncentračního spádu a osmotických sil přes pobřišnici do roztoku. Ten se pak vypouští z těla ven a je nahrazen čerstvým roztokem. Napouštění a vypouštění roztoku se provádí pomocí ohebné, tenké plastové hadičky, která je trvale zavedena do dutiny břišní. Jedná se o peritoneální katétr. Nejčastěji se používá tzv. Tenckhoffův katétr.

Historie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jeho tvůrcem byl americký nefrolog dr. Henry Tenckhoff. V roce 1969 vytvořil základní typ katétru pro chronickou peritoneální dialýzu. Do té doby se používal katétr na jedno použití. Dialýza probíhala většinou jednou týdně 24 hodin. Poté se katétr odstranil a po několika dnech se opět punkčně zavedl. Henry Tenckhoff katétr zkrátil, navrhl přímé a zatočené zakončení, přidal 2 manžety. Podoba katétru nedoznala od té doby velkých změn.

Peritoneální katétr[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Katétry jsou vyrobeny nejčastěji ze silikonového kaučuku. Jsou tenké, vnitřní průměr hadičky je 2,6 mm. Katétr má 3 části. Břišní část je vybavena řadou malých otvůrků, konec může být stočený jako ocásek nebo rovný. Prostřední část katétru prochází stěnou břišní, jsou na ní manžetky z polyesterového materiálu, do kterých po zavedení katétru vrůstá okolní tkáň. Třetí část katétru je zevní, nasazuje se na ni koncovka, transfer set, který slouží jako připojení k vakům s dialyzačním roztokem.

Po celé délce katétru je bílý proužek, který umožňuje zobrazení katétru na rentgenových snímcích.

Jsou i další typy peritoneálních katétrů: např.Swan-neck (labutí krk), který má v břišní části kolénkovité ohnutí, presternální peritoneální katétr, který má dlouhý podkožní tunel a vyúsťuje nad prsní kostí.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BEDNÁŘOVÁ, Vladimíra a Sylvie SULKOVÁ, et al. Peritoneální dialýza. 2. vydání. Praha : Maxdorf, c2007. ISBN 978-80-7345-005-2.
  • GOKAL, Ram. Textbook of peritoneal dialysis. 2. vydání. Dordrecht : Kluwer, cop. 2000. ISBN 0-7923-5967-4.
  • Transplant Division, III Department, University of Leicester, Leicester LE1 7RH, UK. A Brief Recap of Tips and Surgical Manoeuvres to Enhance Optimal Outcome of Surgically Placed Peritoneal Dialysis Catheters. International Journal of Nephrology [online]. 2012, roč. 2012, vol. 2012, s. 7, dostupné také z <https://www.hindawi.com/journals/ijn/2012/251584/cta/>. ISSN 251584. DOI: 10.1155/2012/251584.