Katatonní syndrom

From WikiSkripta

Katatonní syndrom je nespecifický syndrom vázaný na celou řadu onemocnění. Poprvé byl popsán K. Kahlbaumem v r. 1874 u schizofrenie, ale často se vyskytuje se i u somatických onemocnění. Katatonie byla definována jako empirická jednotka a žádná současná literatura neposkytuje přesnou psychopatologickou definici katatonie.

Příznaky[edit | edit source]

Příznaky katatonie lze rozdělit na dva typy, produktivní a neproduktivní.

Produktivní[edit | edit source]

  • Vzrušení – hyperaktivita, agitovanost, neklid, útočnost, impulzivita, agrese.
  • Echo fenomény (echolálie, echopraxie) - pacient automaticky a bez vyzvání opakuje to, co vyšetřující řekl (echolalie), nebo automaticky napodobí gesta, pohyby nebo postoje vyšetřujícího (echopraxie).
  • Stereotypie – opakované neobratné nebo strnulé nesmyslné pohyby. Pohyby mohou být komplexní a vzít na sebe formu rituálů nebo kompulzivního chování. Může docházet i k automutilacím při kousání, strkání, pálení, škrábání.
  • Manýrování – často doprovází stereotypie a může vypadat jako cílené činy, ale jsou prováděny přehnaným, odlišným nebo zvláštním způsobem.

Neproduktivní:[edit | edit source]

  • Stupor - výrazné omezení nebo chybění motorické aktivity.
  • Mutismus - omezení až naprostá nepřítomnost řeči.
  • Negativismus - neústupné až instinktivní odmítání vykonat příkaz, kdy pasivní varianta odmítne příkaz vykonat a aktivní varianta vykoná příkaz naprosto opačný. Aktivní varianta patří spíše do produktivní varianty.
  • Vosková ohebnost - při pasivním pohybu končetinami se vyšetřující setkává s mírnou prchavou rigiditou podobnou tomu, když se ohýbá voskový předmět, např. svíčka. K voskové ohebnosti se navíc přidává setrvávání pacientových končetin v postavení, do jakého byly nastaveny vyšetřujícím, bez ohledu na to, jak je to nepříjemné pro pacienta, nebo na příkazy, aby toto postavení neudržoval.
  • Povelový automatismus - v určitém ohledu opak negativismu, kdy pacient automaticky vykoná to, co se od něj žádá, bez otázek, zaváhání nebo ohledu na důsledky.


Druhy[edit | edit source]

  • Retardovaná katatonie - převládají neproduktivní příznaky.
  • Excitovaná katatonie - převládají produktivní příznaky.
  • Maligní neuroleptický syndrom.
  • Maligní katatonie (někdy nazývaná Stauderova letální katatonie).

Někteří autoři považují maligní neuroleptický syndrom a maligní katatonii za synonymum, protože je tyto dvě jednotky velmi obtížné odlišit, pouze etiologie je odlišná (maligní neuroleptický syndrom se vyskytuje jako nežádoucí účinek po lécích - nejen antipsychoticích).


Etiologie[edit | edit source]

  • Léky:
  1. benzodiazepiny (rychlé vysazení benzodiazepinů může vyvolat katatonní stav[1]),
  2. opiáty[2],
  3. disulfiram [3];
  • tumory (zejména frontotemporální oblasti),
  • cévní mozkové příhody,
  • autoimunní (SLE, limbická encefalitis)[4],
  • endokrinní (tyreotoxikóza, hyperparatyreóza, cushingův syndrom),
  • psychiatrická onemocnění (afektivní poruchy, schizofrenie, deliria).


Laboratorní nálezy[edit | edit source]

U mírnějších forem mohou být laboratorní nálezy v normě.

U závažnějších je typické:

  • Zvýšená kreatinkináza
  • Nízká hladina železa[5]
  • Leukocytóza
  • Hyponatrémie se rovněž může vyskytnout

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • KOLIBÁŠ, Eduard. Príručka klinickej psychiatrie. 2. vydání. Nové Zámky : Psychoprof, 2010. ISBN 978-80-89322-05-3.

Reference[edit | edit source]

  1. Modell JG (1997). Protracted benzodiazepine withdrawal syndrome mimicking psychotic depression. Psychosomatics 38: 160–161.
  2. Ezrin-Waters C, Miller P & Seeman P (1976). Catalepsy induced by morphine or haloperidol: effects of apomorphine and anticholinergic drugs.Can J Physiol Pharmacol 54: 516–519.
  3. Fisher CM (1989). ‘Catatonia’ due to disulfiram toxicity. Arch Neurol 46: 798–804.
  4. Guze SB (1967). The occurrence of psychiatricillness in systemic lupus erythematosus. Am J Psychiatry 123: 1562–1570.
  5. Moise FN & Petrides G (1996). Case study: Electroconvulsive therapy in adolescents. J Am Acad Child Adolesc Psychiatry 35: 312–318.