Laparoskopická chirurgie

Z WikiSkript

Laparoskopická operace
Laparoskopie

Laparoskopická chirurgie je moderní odvětví chirurgie, při které se s pomocí optických nástrojů provádějí operační zákroky, přičemž se nástroje dostávají dovnitř pomocí malých řezů (obvykle 0,5–1,5 cm).

Operace probíhá tak, že nejprve se v okolí pupku zavede insuflační kanyla (Veressova jehla), která se prostřednictvím hadičky napojí na insuflační pumpu. Naplněním břišní dutiny CO2 se dosáhne pneumoperitonea. Plyn nadzvedne břišní stěnu a vytvoří místo pro volný pohyb laparoskopických nástrojů. Dalšími otvory se pomocí trokarů vzduchotěsně zavedou chirurgické nástroje (rozličné kleště a násadce) spolu s digitální kamerou se zdrojem světla vedeným optickými vlákny. Obraz se převádí na monitor.

Výhody laparoskopie oproti klasické invazivní chirurgii[upravit | editovat zdroj]

  • snížené krvácení
  • menší řezy, redukující dobu rekonvalescence po operaci
  • menší bolestivost
  • menší vystavení vnitřních orgánů vnějšímu prostředí a tím snížené riziko infekce

Rizika[upravit | editovat zdroj]

  • poranění cév nebo střev trokarem, který se obyčejně zavádí na slepo
  • insuflace působí tlak na n. phrenicus, který vede k bolestem ramenou
  • riziko hypotermie vlivem zavádění chladného plynu do břišní dutiny (lze omezit předehřátím plynu)
  • obtížnější dýchání vlivem zbytkového plynu


Robotické operace[upravit | editovat zdroj]

S laparoskopickou chirurgií úzce souvisí i robotické operace, které se provádějí joysticky řízeným robotem. Nejznámějším robotem je v současnosti Da Vinci. Robotické operace najdou uplatnění především u těžce přístupných nebo malých míst, kde by klasickou operací hrozilo poranění okolních struktur. Robot eliminuje třes rukou a je mnohem přesnější, umožňuje větší rozsah pohybů nástrojů. Na rozdíl od klasické laparoskopie je díky dvojitému obrazu operatérovi umožněn trojrozměrný pohled do těla.

Robotické operace minimalizují dobu návratu pacienta do běžného života. U nás se systém Da Vinci používá nejvíce v urologii (operace prostaty a ledvin), břišní chirurgii (resekce žaludku, střev a konečníku) a cévní chirurgii (rekonstrukce břišní aorty a pánevních tepen).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • NAVRÁTIL, Leoš a Josef ROSINA. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. ISBN 80-247-1152-4.