Hurá!   WikiSkripta jsou v novém! Vzhled ale není jediná věc, která se změnila, pod kapotou je novinek mnohem víc. Pokud se chcete dozvědět více, nebo pokud vám něco nefunguje správně, podívejte se na podrobnosti.

Laterální kondenzace

Z WikiSkripta

Laterální kondenzace gutaperči je základní metoda kondenzačního plnění kořenového kanálku. Existují tři typy plnění:

Laterální kondenzace za studena[upravit | editovat zdroj]

Je to nejčastěji používaná metoda. Je spolehlivá, rychlá a nenáročná. Kvalitně uzavírá celý kořenový kanálek. Kontraindikací je zub s nedokončeným vývojem, nebo také po vnitřním bělení.

Princip spočívá v obliteraci kořenového kanálku jedním hlavním čepem, který je postupně utěsňován podélně vkládanými vedlejšími čepy.

Základní podmínky[upravit | editovat zdroj]

  • kónusovitě vypracovaný kanálek (>6%) s apikální zarážkou v místě foramen fyziologicum
  • hlavní čep má stejný průměr jako kanálek v místě apikálního stop
  • spreader příslušné velikosti (poloviční velikost hlavního čepu)
  • vedlejší čepy o 1-2 velikosti menší než spreader
  • sealer

Postup ošetření[upravit | editovat zdroj]

Vyzkoušení hlavního čepu[upravit | editovat zdroj]

Po vypracování kanálku na pracovní délku vypláchnu kanálek dezinfekčním roztokem. Provedu vysušení papírovými čepy, vyzkoušení hlavního čepu (konus i velikost by měla být stejná jako velikost posledního nástroje vypracovávajícího apikální zarážku MAF=master apical file) Čep nesmí být v kanálku volný, ani příliš velký (nedosahuje apikál. zarážky), měl by váznout. Po dosazení čepu pinzetou zmáčkneme čep v místě referenčního bodu, vyjmeme a přeměříme. Pokud čep odpovídá pracovní délce, můžeme pokračovat v práci.

Příčiny zkrácení pracovní délky:

  • napřímení zahnutého kanálku při preparaci (provedu kontrolní rtg s čepem)
  • zátka (odstraním ji)
  • větší průměr čepu (možná nepřesnost ve výrobě, vezmu jiný čep)
  • nerovnost ve stěně kanálku bránící zasunutí čepu – nutná revize, upravení stěny kanálku

Výběr spreaderu[upravit | editovat zdroj]

  • podle ISO normy: 20-40, konus 2%
  • nebo nestandardní spreadery: large-medium-fine-extra fine (popř.A-D)
  • optimální velikost umožní zavedení spraederu do kanálku na délku o 1 mm kratší než je pracovní délka- PD (někdy nelze), nebo velikost hlavního čepu dělená na polovinu
  • při širokém foramen fyziologicum (nebezpečí přetlačení spreaderu a vedlejších čepů) nastavím stop terčík na délku o 2 mm kratší než PD
  • velikost vedlejších čepů je o 1-2 velikosti menší než spreader (u apexu o 2 velikosti), proto můžeme použít spraeder nejméně velikosti 25

Vlastní plnění[upravit | editovat zdroj]

Připravíme sealer a smočíme špičky čepů. Sealer naneseme do kanálku kořenovým nástrojem o 2-3 velikosti menší než je apikální rozměr (např.K-file) – rotací proti směru hodinových ručiček (možno i papírovými čepy). Tím naneseme sealer na stěny kořenového kanálku. Dále zavedeme hlavní čep (apikál. ¼ smočena v sealeru). Podél hlavního čepu zavedeme spreader dopředným tlakem (max. 1,5 kg) bez kývavých pohybů do stran (10 s plynule), upřednostňujeme prstový spreader. Spreader ponecháme v kanálku 15-20 sekund. Poté vyjmem spreader rotačním pohybem a ihned do uvolněného prostoru zasouváme vedlejší čep (jednou rukou vyjmout spreader, druhou rukou zasunout čep, fixovat místo zrakem), spreader otřeme, opakujeme, dokud ho nelze zasunout asi 2-3 mm pod vstup do kanálku. Spreader vždy zasouváme z jedné strany!

Upálení čepů[upravit | editovat zdroj]

  • asi 2 mm pod vstupem
  • nahřátým exkavátorem nebo kuličkovým cpátkem
  • kondenzujeme studeným pluggerem nebo cpátkem

Kontrolní rtg[upravit | editovat zdroj]

Kontroluje homogenitu a správné ukončení ve FF.

Uzávěr vstupu do kořenového kanálku[upravit | editovat zdroj]

  • odstranění přebytků sealeru z dřeň dutiny
  • skloionomerní cement (2-3 mm) – pryskyřicí modifikovaný skloionomer (Vitrebond, 3M ESPE) – výborné adhezivní vlastnosti i antibakteriální působení

Výhody laterální kondenzace[upravit | editovat zdroj]

  • jednoduchá
  • materiálově i přístrojově nenáročná
  • nebezpečí přeplnění je nízké
  • není nebezpečí vzniku spáry
  • dlouhodobé klinické výsledky

Nedostatky[upravit | editovat zdroj]

  • u kanálků větvících se v apikální třetině
  • u kanálků se složitým vnitřním systémem
  • u kanálků s apikální deltou
  • u kanálků s s dutinkami vzniklými vnitřní resorpcí


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • PEŘINKA, Luděk a Eva ZÁHLAVOVÁ. Základy klinické endodoncie. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2003. 0 s. ISBN 8090318126.