Laterální kondenzace

Z WikiSkript

Laterální kondenzace gutaperči je základní metoda kondenzačního plnění kořenového kanálku. Existují tři typy plnění:

Laterální kondenzace za studena[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je to nejčastěji používaná metoda. Je spolehlivá, rychlá a nenáročná. Kvalitně uzavírá celý kořenový kanálek. Kontraindikací je zub s nedokončeným vývojem, nebo také po vnitřním bělení.

Princip spočívá v obliteraci kořenového kanálku jedním hlavním čepem, který je postupně utěsňován podélně vkládanými vedlejšími čepy.

Základní podmínky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • kónusovitě vypracovaný kanálek (>6%) s apikální zarážkou v místě foramen fyziologicum
  • hlavní čep má stejný průměr jako kanálek v místě apikálního stop
  • spreader příslušné velikosti (poloviční velikost hlavního čepu)
  • vedlejší čepy o 1-2 velikosti menší než spreader
  • sealer

Postup ošetření[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vyzkoušení hlavního čepu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Po vypracování kanálku na pracovní délku vypláchnu kanálek dezinfekčním roztokem. Provedu vysušení papírovými čepy, vyzkoušení hlavního čepu (konus i velikost by měla být stejná jako velikost posledního nástroje vypracovávajícího apikální zarážku MAF=master apical file) Čep nesmí být v kanálku volný, ani příliš velký (nedosahuje apikál. zarážky), měl by váznout. Po dosazení čepu pinzetou zmáčkneme čep v místě referenčního bodu, vyjmeme a přeměříme. Pokud čep odpovídá pracovní délce, můžeme pokračovat v práci.

Příčiny zkrácení pracovní délky:

  • napřímení zahnutého kanálku při preparaci (provedu kontrolní rtg s čepem)
  • zátka (odstraním ji)
  • větší průměr čepu (možná nepřesnost ve výrobě, vezmu jiný čep)
  • nerovnost ve stěně kanálku bránící zasunutí čepu – nutná revize, upravení stěny kanálku

Výběr spreaderu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • podle ISO normy: 20-40, konus 2%
  • nebo nestandardní spreadery: large-medium-fine-extra fine (popř.A-D)
  • optimální velikost umožní zavedení spraederu do kanálku na délku o 1 mm kratší než je pracovní délka- PD (někdy nelze), nebo velikost hlavního čepu dělená na polovinu
  • při širokém foramen fyziologicum (nebezpečí přetlačení spreaderu a vedlejších čepů) nastavím stop terčík na délku o 2 mm kratší než PD
  • velikost vedlejších čepů je o 1-2 velikosti menší než spreader (u apexu o 2 velikosti), proto můžeme použít spraeder nejméně velikosti 25

Vlastní plnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Připravíme sealer a smočíme špičky čepů. Sealer naneseme do kanálku kořenovým nástrojem o 2-3 velikosti menší než je apikální rozměr (např.K-file) – rotací proti směru hodinových ručiček (možno i papírovými čepy). Tím naneseme sealer na stěny kořenového kanálku. Dále zavedeme hlavní čep (apikál. ¼ smočena v sealeru). Podél hlavního čepu zavedeme spreader dopředným tlakem (max. 1,5 kg) bez kývavých pohybů do stran (10 s plynule), upřednostňujeme prstový spreader. Spreader ponecháme v kanálku 15-20 sekund. Poté vyjmem spreader rotačním pohybem a ihned do uvolněného prostoru zasouváme vedlejší čep (jednou rukou vyjmout spreader, druhou rukou zasunout čep, fixovat místo zrakem), spreader otřeme, opakujeme, dokud ho nelze zasunout asi 2-3 mm pod vstup do kanálku. Spreader vždy zasouváme z jedné strany!

Upálení čepů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • asi 2 mm pod vstupem
  • nahřátým exkavátorem nebo kuličkovým cpátkem
  • kondenzujeme studeným pluggerem nebo cpátkem

Kontrolní rtg[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kontroluje homogenitu a správné ukončení ve FF.

Uzávěr vstupu do kořenového kanálku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • odstranění přebytků sealeru z dřeň dutiny
  • skloionomerní cement (2-3 mm) – pryskyřicí modifikovaný skloionomer (Vitrebond, 3M ESPE) – výborné adhezivní vlastnosti i antibakteriální působení

Výhody laterální kondenzace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • jednoduchá
  • materiálově i přístrojově nenáročná
  • nebezpečí přeplnění je nízké
  • není nebezpečí vzniku spáry
  • dlouhodobé klinické výsledky

Nedostatky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • u kanálků větvících se v apikální třetině
  • u kanálků se složitým vnitřním systémem
  • u kanálků s apikální deltou
  • u kanálků s s dutinkami vzniklými vnitřní resorpcí


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • PEŘINKA, Luděk a Eva ZÁHLAVOVÁ. Základy klinické endodoncie. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2003. 0 s. ISBN 8090318126.