Latinská čtvrtá deklinace
Z WikiSkript
Substantiva 4. deklinace jsou všech tří rodů. V nom. sg. jsou zakončena na -us (m. a f.) a -ū (n.), v gen. sg. na -ūs.
Dalším poznávacím znakem je skutečnost, že většina těchto substantiv vznikla ze sloves. Jde o tzv. deverbativa, tedy substantiva odvozená od sloves (status, ductus, vīsus, partus).
Feminin je mezi substantivy 4. deklinace jen málo, např. manus, -ūs, f. (ruka).
Pozor na záměnu se substantivy 2. deklinace v nom. sg.
Koncovky[upravit | editovat zdroj]
- Vzor prōcessus, -ūs, m.
| Pád | Singulár | Plurál |
|---|---|---|
| Nominativ | -us | -ūs |
| Genitiv | -ūs | -uum |
| Dativ | -uī | -ibus |
| Akuzativ | -um | -ūs |
| Vokativ | -us | -ūs |
| Ablativ | -ū | -ibus |
Dle tohoto vzoru se skloňují maskulina a feminina.
- Vzor genū, -ūs, n.
| Pád | Singulár | Plurál |
|---|---|---|
| Nominativ | -ū | -ua |
| Genitiv | -ūs | -uum |
| Dativ | -ū | -ibus |
| Akuzativ | -ū | -ua |
| Vokativ | -ū | -ua |
| Ablativ | -ū | -ibus |
Vzor pro neutra.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KÁBRT, Jan a Eva CHLUMSKÁ. Úvod do lékařské terminologie. 4. vydání. Praha : Karolinum, 2002. 135 s. ISBN 80-246-0124-9.
