Měření krevního tlaku/Katalog metod v biofyzice

Z WikiSkript

Nepřímá metoda[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nepřímá metoda spočívá na principu zevního zúžení průtoku tepnou nafukovací manžetou, která je napojena na rtuťový manometr. Po nahuštění manžety nad systolický tlak vyšetřované osoby se zvolna vypouští vzduch z manžety. Při vyrovnání tlaku v manžetě se systolickým tlakem v tepně, začne přerušovaně proudit krev v pulzním rytmu do dolní části paže, krev naráží na stěny předtím vyprázdněné tepny (Korotkovův fenomén), což je slyšet ve sluchátku fonendoskopu nad arteria cubitalis v loketní jamce. Zvuky se oslabí ve chvíli, kdy v manžetě klesne tlak pod diastolický tlak a krev začne opět proudit.

Digitální tonometr je založen na oscilometrickém principu, kdy sonda umístěná v manžetě vyhodnocuje změny elektrického pole způsobené pohybem komprimované cévní stěny, je-li komprese vyšší než diastolický a nižší než systolický tlak. Protože změny elektrického pole může vyvolávat i každý kosterní sval, není možné tuto metodu použít u lidí trpící trvalým svalovým třesem nebo u dětí, které jsou neklidné.

Přímá metoda[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Přístroje pro přímé měření krevního tlaku jsou založeny na hodnocení změny odporu či kapacity tenzometrického drátku v měrné kapsli zavedené do místa měření.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]