NO-syntáza

Syntéza NO

NO-syntázy (NOS) katalyzují oxidaci L-argininu na NO· a L-citrulin za vzniku intermediárního metabolitu Nω-hydroxy-L-argininu. Syntéza je ovlivňována řadou kofaktorů jako je tetrahydropterin (BH₄), flavinmononukleotid (FMN), flavindinukleotid (FAD), redukované thioly, endogenním inhibitorem NOS – asymetrickým dimetylargininem (ADMA) a dostupností substrátu. Kromě toho aktivita NOS I a III odvisí od přítomnosti kalmodulinového komplexu s Ca²⁺ (CaM-Ca²⁺).

Isoforma	Typ buněk	Bazální koncentrace NO·	Stimulované koncentrace NO·
Typ I (nNOS)	neurony, kosterní sval, hladký sval	nízká	přechodně nízká
Typ II (iNOS)	makrofágy, myocyty, hladké svaly, hepatocyty	žádná	trvale vysoká
Typ III (eNOS)	endotelové buňky, destičky	nízká	přechodně vysoká

Účinek NO· v daném biologickém systému závisí na jeho koncentraci, difuzibilitě a koncentraci dalších bioreaktantů (superoxiddismutáza, kataláza, xantinoxidáza, guanylátcykláza, SH-skupiny, OH-skupiny, reaktivní formy kyslíku, hemoglobin). Vzniklý NO· tak může získat elektron za vzniku nitroxylového aniontu (NO^-), nebo naopak ztratit elektron za vzniku NO⁺(nitrosoniový ion). Nitroxylové i nitrosoniové ionty pak reagují s dalšími molekulami nebo radikály. Bezprostředním metabolitem NO· v krevní plasmě je nitrit (NO^2-), který vstupuje do erytrocytů a oxiduje na nitrát (NO^3-). Jiná cesta je interakce se superoxidovým aniontem O₂^2-· za vzniku peroxynitritu (ONOO^-). Ten pak oxiduje thioly nebo thioethery, anebo reaguje s tyrosinem polypeptidů, s guanosinem, degraduje sacharidy, navozuje peroxidaci lipidů a štěpí DNA. Tyto pochody hrají klíčovou úlohu např. v dysfunkci cévního endotelu.

Odkazy

Zdroj

• MASOPUST, Jaroslav, et al. Patobiochemie buňky. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, 2003. 344 s. s. 88–92. ISBN 80-239-1011-6.