Posttraumatické závratě/PGS/diagnostika

Z WikiSkript


Závratě po traumatu hlavy jsou velmi časté a mohou vzniknout v důsledku postižení periferního vestibulárního aparátu, kontuzí kmene či poraněním krční páteře. Posttraumatické vertigo je nutné vyšetřit pomocí CT mozku, které zobrazí eventuální frakturu pyramidy s možným následkem trhlin membranozního labyrintu či lacerace vestibulárního nervu. Na frakturu baze myslíme vždy při nálezu hemoragické či likvorové otorhey. Kontuze labyrintu často následuje po prudkých tupých úderech v oblasti ucha. V patofyziologii se nejspíše uplatňuje mikrohemoragie a poškození vláskových buněk, které nejsou viditelné na CT mozku. Kontuze labyrintu bývají spojeny s perforací bubínku. Perilymfatická píštěl může vzniknout při zlomeninách baze, ale i při tupých traumatech s prudkou změnou tlaku likvoru a následným únikem perilymfy z vnitřního ucha, stejně jako při barotraumatu, silném hluku či zvýšeném břišním lisu. Rozvoj je náhlý a bývá doprovázen hlasitým prasknutím v uchu. Nejčastějším vertigem v návaznosti na úraz je benigní polohové vertigo, které vzniká s určitou latencí. Důležité je odlišit nevestibulární závratě v rámci postkomočního syndromu, který zahrnuje závratě, cefaleu, dráždivost, poruchy koncentrace a zapomětlivost, dále v rámci whiplash poranění krční páteře vzniké náhlou prudkou flexí a extenzí páteře, nejčastěji při automobilových nehodách, které způsobuje bolesti v krční páteři a hlavě. Rovněž je důležité odlišit centrální vertigo při kontuzi kmene se změnami ischemickými nebo hemoragickými. Diagnostickou metodou volby je v tomto případě MRI.