Poučení pacienta
Jednou z povinností lékaře je řádně poučit pacienta[1]. Právně je to zakotveno v Novém občanském zákoníku (Předpis č. 89/2012 Sb.) v části čtvrté, hlava II, díl 9 „Péče o zdraví“[1]. Lékař má ovšem právo informace pozdržet, pokud by ohrozily pacientův zdravotní stav (tzv. terapeutické privilegium)[2]; to však musí být prokazatelné. Pacient má právo na to být neinformován, přeje-li si tak[3].
Obsah
Náležitosti poučení pacienta[upravit | editovat zdroj]
Pacient má být poučen o[4]:
- příčině a původu nemoci (včetně pokročilosti, stádia, prognózy),
- účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a možných rizicích navrhované léčby,
- jiné možnosti léčby a srovnání,
- následné péči,
- omezení a doporučení ve způsobu života.
Pacient může klást otázky o svém zdravotním stavu a ty musí být srozumitelně zodpovězeny[4].
| „ | (1) Poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.
(2) Není-li ošetřovaný plně svéprávný, ale přesto je schopen úsudku, poučí se způsobem přiměřeným jeho schopnosti vysvětlení pochopit; vysvětlení se podá i jeho zákonnému zástupci. |
“ |
| — Nový občanský zákoník, § 2638[1] | ||
| „ | (1) Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že ošetřovaný pochopil svůj zdravotní stav, způsob, účel a nezbytnost péče o zdraví včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu i případný jiný způsob péče o zdraví.
(2) Musí-li si poskytovatel být vědom, že u ošetřovaného vyvolal představu, že péčí o zdraví dosáhne určitého výsledku, ač ví nebo musí vědět, že výsledku nemusí být dosaženo, je povinen i toto ošetřovanému vysvětlit. |
“ |
| — Nový občanský zákoník, § 2639[5] | ||
| „ | Dal-li ošetřovaný zřetelně najevo, že si vysvětlení nepřeje, neposkytne se, ledaže nebezpečí, které z toho hrozí ošetřovanému nebo jiné osobě, zjevně převyšuje jeho zájem. | “ |
| — Nový občanský zákoník, § 2641[3] | ||
Související práva pacienta[upravit | editovat zdroj]
Pacient může projevit přání být neinformován. Může určit, kterým osobám má být informace podána místo něj[4]. Také může určit, kterým osobám je zakázáno podávat informace o zdravotním stavu (v případech, kdy by tím nebyla prolomena mlčenlivost: bezvědomí a osoby blízké atd.).
Právo pacienta být neinformován nelze akceptovat v případech, kdy je jeho stavem vážně ohroženo zdraví jiných lidí.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Práva a povinnosti zdravotnického pracovníka
- Terapeutické privilegium
- Informovaný souhlas (medicínské právo)
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., §§ 2638–2641. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
- ↑ Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2640. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
- ↑ a b Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2641. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
- ↑ a b c TĚŠINOVÁ, Jolana. Základní principy a terminologie v medicínském právu [přednáška k předmětu Veřejné zdravotnictví a medicínské právo, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 3.3.2014.
- ↑ Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2639. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
