Práva a povinnosti zdravotnického pracovníka

From WikiSkripta

Zdravotnický pracovník je ve vztahu k pacientovi silnější stranou, a proto je v kontextu nového občanského zákoníku[1] méně právně chráněný[2]; má tedy méně práv a více povinností. Vymahatelnost práv zdravotníka je omezená. Z neplnění povinností lze naopak vyvozovat právní odpovědnost.

Povinnosti[edit | edit source]

Zdravotnický pracovník má následující povinnosti[3][2]:

  • Postupovat lege artis (dodržovat „odborně správný postup“[3], tj. postupovat podle příslušných profesních povinností a standardů[4], na náležité odborné úrovni[5] a v souladu s pravidly oboru.[6]),
  • Řídit se etickými principy (zakotveno ve Stavovských předpisech[7] České lékařské komory, v níž je účast ze zákona povinná).[2],
  • Poskytovat neprodleně odbornou první pomoc.[2],
  • Poučit pacienta[8][9] a poskytovat zdravotní péči na základě informovaného souhlasu.[10][11],
  • Zachovávat povinnou mlčenlivost.[12],
  • Vést zdravotnickou dokumentaci.[13],
  • Plnit další povinnosti stanovené zákonem.[2].

Práva[edit | edit source]

Zdravotník má následující práva[2]:

  • Získat od pacienta pravdivé informace[14], pokud se týkají jeho zdravotního stavu (včetně těch nepříjemných jako infekční choroby, STD atd.).
  • Terapeutické privilegium[15] (jen v některých případech)
  • Neposkytovat zdravotní služby, pokud by tím byl sám ohrožen
  • Aplikovat výhradu svědomí


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
  2. a b c d e f TĚŠINOVÁ, Jolana. Základní principy a terminologie v medicínském právu [přednáška k předmětu Veřejné zdravotnictví a medicínské právo, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 3.3.2014. 
  3. a b ŽĎÁREK, Roman. Postup lege artis [přednáška k předmětu Veřejné zdravotnictví a medicínské právo, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 4.3.2014. 
  4. Česká republika. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. In Sbírka mezinárodních smluv. 2001. částka 44/2001, smlouva 96/2001; Článek 4. Dostupné také z URL <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3563>.
  5. Česká republika. Zákon o zdravotních službách. 2011. 372/2011 Sb., §28 a §4. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372>.
  6. Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2643. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
  7. Česká republika. Česká lékařská komora. Stavovský předpis č. 10 České lékařské komory: Etický kodex České lékařské komory. 2007. Dostupné také z URL <https://www.lkcr.cz/doc/cms_library/10_sp_c_10_eticky_kodex-100217.pdf>.
  8. Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2638. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
  9. Česká republika. Zákon o zdravotních službách. 2011. 372/2011 Sb., § 31, odst. 1 písm. (a). Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372#p31>.
  10. Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2642. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
  11. Česká republika. Zákon o zdravotních službách. 2011. 372/2011 Sb., § 28, odst. 1. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372>.
  12. Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2643. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
  13. Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2647. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#p2647>.
  14. Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2643, odst. 2. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
  15. Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2640. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.