Psychoterapie – základní školy

Z WikiSkript

Hlubinná psychoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Psychoanalýza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zakladatel: Sigmund Freud
    • upozornil na nevědomou složku lidské psychiky
    • zdůraznil význam pudových sil (pud sexuální a pud destrukční)
    • vytvořil teorii pregenitální infantilní sexuality (orální, sadisticko-anální a falickou)
    • definoval Oidipovský komplex
    • kastrační komplex – strach chlapce ze ztráty penisu
    • 3 teoretické modely osobnosti
  1. traumatický model – předpokládá, že psychotraumatizující zážitky vedou k obtížím
  2. topografický model – rozlišuje nevědomí, předvědomí a vědomí; během léčby se nevědomé stane vědomým
  3. strukturální model – „id“ ono – pudová složka; „superego“ – nadjá, ideály, etika; „ego“ – já, regulace duševního života; konflikt způsobí neurózy
  • během psychoanalýzy dojde k náhledu na věci v nevědomí, k uvědomění intrapsychických konfliktů
  • rozpracoval metody volných asociací, rozbor snů
  • nové proudy psychoanalýzy
    • egopsychologie (studium vývoje psychiky v prvních letech života dítěte, zejména první 3 – základ hlavních rysů osobnosti)
    • psychologie objektních vztahů (odklon od pudů ke vztahům)
    • selfpsychologie (sebepojetí)

Individuální psychologie Alfréda Adlera[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • pro člověka je důležité dosáhnout během života uplatnění a prosazení ve společnosti
  • když to nejde – pocit méněcennosti
  • neuróza je snahou o kompenzaci této méněcennosti
  • velký význam sourozeneckých vztahů

Analytická psychologie C. G. Junga[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • vyšel z Freudovy psychoanalýzy
  • tvrdil, že existuje ještě tzv. kolektivní nevědomí, zahrnuje v sobě zkušenosti kultury – tzv. archetypypersona (role jedince), stín (spontaneita, kreativita), animus (mužské prvky v ženské psychice), anima (přítomnost ženských prvků v mužské psychice), self (celost osobnosti)
  • život má dvě složky – socializace, individuace
  • průběh psychoterapie:
    • oba sedí v křeslech, probírají pacientovi vynořující se pocity a myšlenky
    • pozornost se věnuje snům, mají symbolický jazyk
    • aktivní imaginace – rozvíjení představ majících vztah k pacientovu problému

Rogerovská psychoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • nesoustředí se na pacientovu minulost, ale na jeho přítomnost
  • předpokládá, že člověk má v sobě potenciál dalšího pozitivního vývoje
  • empatie

Behaviorální psychoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • výzkum procesu učení, staví na teoriích učení (Skinner)
  • zabývá se projevem psychických poruch v chování, metodou učení se je snaží odstranit, změní se chování a to změní intrapsychický problém
  • metoda desenzibilizace – pacient se uklidní, relaxuje a představuje si věci navozující strach (léčba fobií)
  • technika selektivního zpevňování – odměna, trest
  • nácvik asertivního jednání
  • není tak časově náročná

Kognitivně behaviorální terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • novější směr
  • rozšiřuje původní zaměření behaviorální terapie, soustřeďuje se na proces učení a jeho využití v léčbě
  • bere v úvahu myšlenkové postupy, názory a postoje
  • předpokládá, že změnu myšlení lze navodit změnou chování
  • konstruktivistické paradigma – pohled člověka na svět je jeho vlastním produktem, který odpovídá zkušenosti jedince
  • úkolem terapie je změna konstrukce, tj. pohledu na svět
  • pacient dostává úkoly, které vedou ke změně jeho myšlenkových stereotypů
  • cíle jsou předem stanoveny – musíme přesně definovat myšlenkové postupy, k tomu slouží kognitivně-behaviorální vyšetření
  • změna atributů – reatribuce (např. někdo vám neodpoví na pozdrav, pomyslíme si, že je nevychovaný, pak dojde k reatribuci a začneme brát v úvahu i jiné možnosti – únavu druhé osoby, je hluchý, němý apod.)

Existenciální psychoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zdůrazňuje jedinečnost osobnosti člověka

Daseinanalýza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • klade si za cíl pochopení lidské existence, jedinečnost problematiky každého pacienta, pacient má být sám sebou
  • má blízko k filosofii

Logoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • vychází z názoru, že hlavní hodnota člověka je nalezení smyslu života
  • pomáhá nalézt smysl života, útěk z existenciální frustrace
  • i pro lidi s tělesným postižením, snaží se najít životní cíl

Transpersonální psychoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zdůrazňuje spirituální dimenzi člověka, zajímá se o zážitky vzniklé za změněného stavu vědomí (halucinogeny, holotropní dýchání, …), pocity z prenatálního života

Eklektické a integrativní pojetí psychoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • kombinace různých škol

Dynamická a interpersonální psychoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • vychází z psychoanalýzy, akceptuje některá její východiska (nevědomí, intrapsychologický konflikt z dětství)
  • zdůrazňuje důležitost aktuálních sociálních faktorů, problémů ve vztazích
  • nesouhlasí s tím, jaký význam dává Freud pudům a sexualitě
  • problém ve vztazích je dán maladaptavním chováním, které mívá souvislost se zážitky z dětství
  • pomáhá porozumět jeho podílu na problému
  • pomáhá pochopit souvislost minulých událostí a současných problémů
  • má tomu porozumět, získat novou zkušenost ve vztazích
  • korektivní emoční zkušenost – pacient se setká s jinou reakcí než na jaké byl zvyklý (rodiče ho podceňovali, psychoterapeut ho oceňuje, …)


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Galén a Karolinum, 2001. 622 s. s. 468-474. ISBN 80-7262-140-8.