Radionuklidová diagnostika zánětů

Z WikiSkript

Tyto metody jsou využívány pro lokalizaci zánětlivých ložisek v těle pacienta. Při diagnostice zánětů se postupuje od metod nejjednodušších. Začíná se anamnézou, klinickým a laboratorním vyšetřením a poté se přistupuje k metodám zobrazovacím. Kromě metod nukleární medicíny je možné použít i metody radiodiagnostické (UZ, CT, MR). Pro princip těchto metod je důležité znát obecné patofyziologické podmínky vzniku zánětu. Dochází k vazodilataci, zvýšení perfuze a permeability kapilár. Dále k migraci leukocytů do místa zánětu a zvýšení jejich aktivity se současnou zvýšenou konsumpcí glukózy.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

Během vyšetření dochází ke kumulaci radiofarmaka v těle pacienta na základě změn, ke kterým během zánětu dochází. Mezi užívaná radiofarmaka patří:

  • 99mTc-nanokoloid, 99mTc-lidský imunoglobulin hromadí se v místě se zvýšenou permeabilitou kapilár;
  • značené leukocyty, antigranulocytární protilátky hromadí se v místě migrovaných leukocytů;
  • fluorodeoxyglukóza hromadí se v místě zvýšeného metabolismu glukózy;
  • Ga-citrát kombinace faktorů.

Autologní leukocyty[upravit | editovat zdroj]

Ke značení leukocytů se užívá nejčastěji 99mTc-HMPAO (částečně se vylučuje ledvinami hepatobiliárním traktem) a 111In-oxim. Aplikace radiofarmaka se provádí i.v. a fyziologicky se kumuluje v játrech, slezině a kostní dřeni.

  • 99mTc-HMPAO snímáme po 1 h, pozdní snímky po 4 h a 24 h. [1]
  • 111In-oxim snímáme druhý den po aplikaci.
Indikace[upravit | editovat zdroj]
  • horečka nejasného původu;
  • osteomyelitida;
  • záněty střev;
  • záněty ledvin a pánevních orgánů;
  • infekce iatrogenního materiálu (kostní, cévní endoprotéza).

Antigranulocytární protilátky značené 99mTc[upravit | editovat zdroj]

V současné klinické praxi se užívají myší monoklonální protilátky besilesomab. Aplikace je i.v. Radiofarmakum se kumuluje v místě zánětu na základě zvýšené permeability kapilár a váže se na granulocyty. Fyziologicky se radiofarmakum akumuluje v játrech, slezině, kostní dřeni. Nevýhodou je riziko vzniku anafylaktické reakce při opakovaném podání. Snímání se provádí 4 h po aplikaci. [1]

Indikace[upravit | editovat zdroj]
  • horečka nejasné etiologie;
  • osteomyelitida;
  • infekce iatrogenního materiálu, periprotetické infekce;
  • střevní záněty.

18F-fluorodeoxyglukóza (FDG)[upravit | editovat zdroj]

Radiofarmakum se akumuluje na základě zvýšeného metabolismu glukózy v aktivovaných leukocytech. Před vyšetřením pacienti nesmí 6 h jíst ani pít. Diabetici si v den vyšetření nesmí aplikovat inzulin. Snímkování se provádí 1-2 h po aplikaci. Fyziologicky se radiofarmakum akumuluje v mozku, ledvinách, myokardu, střevech, kosterním svalstvu. Kromě zánětu se akumuluje i v nádorech. [1]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Metody nukleární medicíny v onkologii.
Indikace[upravit | editovat zdroj]
  • horečky nejasné etiologie;
  • diagnostika cévních zánětů a sledování efektu terapie vaskulitid velkých cév;
  • chronická osteomyelitida;
  • sarkoidoza;
  • sledování vývoje a odpovědi na terapii u infekce cévních, event. kloubních náhrad.

67Ga-citrát[upravit | editovat zdroj]

Radiofarmakum se akumuluje v místě zánětu na základě zvýšené permeability kapilár. Váže se na laktoferrin, který produkují aktivované leukocyty.

Indikace[upravit | editovat zdroj]
  • horečka nejasné etiologie;
  • nitrohrudní záněty;
  • chronické osteomyelitidy.

99mTc-difosfonáty[upravit | editovat zdroj]

Užití zejména u kostních zánětů při třífázové scintigrafii skeletu. Při osteomyelitidě je akumulace radiofarmaka zvýšená ve všech třech fázích.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Radionuklidová vyšetření skeletu.
Indikace[upravit | editovat zdroj]
  • objektivizace osteomyelitidy
  • periprotetická infekce u kloubních náhrad

99mTc-značené nanokoloidy, 99mTc-značený polyklonální lidský imunoglobulin[upravit | editovat zdroj]

Akumulují se na základě zvýšené permeabilitě kapilár. V současné době je jejich užití vzácné.

Vybrané diagnózy a volba radiofarmak[upravit | editovat zdroj]

  • Nitrobřišní záněty- metodou volby jsou zobrazovací metody UZ, CT. Z metod nukleární mediciny se užívají zejména radiofarmaka se značenými leukocyty a antigranulocytární protilátky.
  • Kostní záněty- pro diagnostiku osteomyelitidy se užívá třífázová scintigrafie skeletu. Pro diferenciální diagnozu se užívají antigranulocytární protilátky.
  • Nitrohrudní záněty - nukleární medicina se užívá v případech, kdy jsou nejednoznačné nálezy na RTG a CT, dále při granulomatózních zánětech (sarkoidoza) a u imunokomprimovaných pacientů.
  • Horečka nejasné etiologie - užívá se zejména PET/CT s FDG.
  • Revmatologické indikace - detekce synovitid.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KUPKA, Karel, et al. Nukleární medicína. 2. vydání. P3K, 2015. 160 s. ISBN 978-80-87343-54-8.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c KUPKA, Karel, et al. Nukleární medicína. 2. vydání. P3K, 2015. 160 s. ISBN 978-80-87343-54-8.