Sociální psychiatrie

Sociální psychiatrie je věda zabývající se vztahem mezi duševními poruchami a sociálními a kulturními vlivy. Termín byl poprvé použit v Bostonu v roce 1917, od druhé poloviny 20. stol. se používá stále častěji. Sociální psychiatrie se snaží o interdisciplinární přístup k problémům duševního zdraví a nemoci a zkoumá sociální a kulturní faktory a jejich vlivy na etiologii a dynamiku duševních poruch. Pokládá si a zodpovídá několik otázek:

• Jaké jsou podmiňující faktory vzniku duševních onemocnění?
• Jak společnost ovlivňuje pacienty?
• Jaký je dopad duševních nemocí na sociální funkce (bydlení, práce, nákupy, stravování, kontakt s přáteli,…)? Jak se zapojí pacienti do společnosti; budou ostrakizováni? Jsou schopni samostatné funkce? Lze jim to nějak usnadnit?
• Jak pacienti s duševními poruchami ovlivňují společnost? Mohou ji přetvářet, inspirovat.

Rozdělení sociální psychiatrie

Ze sociální psychiatrie lze vydělit několik užších oblastí:

• Psychiatrická epidemiologie — měření sociální deprivace (nezaměstnanost, přelidněnost, životní úroveň) ve vztahu k prevalenci duševních poruch, počtu suicidií atd.
• Studium životních událostí a zkušenosti — hledání predisponujících faktorů duševních nemocí na základě rozboru jednotlivých případů
• Zdravotní výchova a destigmatizace — snaha začlenění pacientů trpících duševním onemocněním do společnosti pomocí zvyšování informovanosti
• Ovlivnění institucionální péče — koncept institucionální neurózy (apatie z hospitalizace, snížení sebevědomí pacienta, narušení schopnosti plánovat), snaha o systém otevřených dveří, koedukovaná oddělení
• Komunitní psychiatrie — přiblížení léčby přirozenému prostředí, provázání jednotlivých systému léčby, rehabilitace pomocí usnadněného zaměstnávání a bydlení duševně nemocných; trend rozvinutý zejména v západní Evropě

Komunitní psychiatrie

Komunitní psychiatrie je organizace léčby pacienta, do níž se zapojují různé skupiny tak, aby léčba probíhala co nejblíže přirozenému prostředí pacienta. Centrem je pacient sám, s nímž interaguje několik složek (dle Trainor, Church, 1984):

• svépomoc;
• rodina, přátelé, sousedé;
• formální systém duševního zdraví: psychiatrické ambulance, kliniky, léčebny, terénní psychiatrické sestry;
• všeobecné služby a možnosti v komunitě: sociální pracovnice, poradenství, právník

Komunitní léčbu řídí multidisciplinární tým, jehož členy jsou psychiatři, psychiatrické sestry, psychologové, psychoterapeuti, sociální pracovnice, ergoterapeuti a další. Multidisciplinární tým spolupracuje s praktickým ošetřujícím lékařem, stacionářem, terénním mobilním týmem (asertivní tým) a dalšími složkami na několika úrovních. Může být přítomna i podpora občanských sdružení, kulturních či církevních spolků.

Terénní mobilní tým se většinou skládá ze sociální pracovnice a speciálně vyškolené psychiatrické sestry, která pacientům pomáhá s braním léků, psychologická podpora. Je to účinná forma zvýšení compliance.

Vedle samotné léčby je důležitý systém rehabilitace duševně nemocných:

• zaměstnání — chráněné dílny, přechodné zaměstnávání (vytvořené pracovní místo pro pacienta s pomocí sociálního pracovníka, kde se zacvičí různým dovednostem a po čase odchází, aby si našel místo sám), podporované zaměstnání (klient si sám najde pracovní místo, je podporován a má možnost poradenství; efektivnější), centrum denních aktivit (rozvoj vzdělání a aktivizace: trénink práce na počítači, výuka jazyků,…)
• bydlení — chráněné bydlení, podporované bydlení
• další služby — případové vedení (možnost konzultace osobních problémů), poradenství (právní, sociální,…)

Příklady komunitní terapie

• Občanské sdružení Green Doors
• Klinika ESET a občanské sdružení ESET-HELP.

Modely řešení

1. stres v sociálním prostředí → duševní porucha
2. psychobiologické dispozice → sociální problémy
3. sociální stres + psychobiologické dispozice (duševní poruchy + sociální problémy)
   • třetí model předpokládá interakci sociálních faktorů a genetiky

• koncept sociální psychologie – organizování veřejných center duševního zdraví
• také shromažďují epidemiologické údaje o psychiatrické nemocnosti obyvatelstva, prevence, sociální rehabilitace
• studie ukazují vyšší výskyt duševních poruch v sociálně nejhůře zabezpečených vrstvách, více ve městech než na venkově, sebevraždy víc u osamocených

Nejčastější psychiatrické skupiny

1. skupina psychopatií
   • vada osobnosti, charakteru, s níž se postižený musí naučit žít
   • proto se často kombinují zásahy léčebné, sociální a výchovné
   • např. pacient s nezdrženlivými rysy osobnosti, závislý na alkoholu, který spáchá zločin
2. skupina duševních onemocnění v pravém slova smyslu
   • hlavně u bipolární afektivní poruchy
   • v období mezi fázemi se cítí zdrávi, jdou do práce…
   • u schizofrenie
   • Sociálně rehabilitační program:
     • již během hospitalizace – pravidelný režim – udržení sociálních návyků
     • práce v dílnách, malování, tělocvik
     • může být hospitalizován formou denního stacionáře, nebo nočního
     • domy na půl cesty, kluby, chráněná pracoviště a dílny
3. skupina duševních poruch spojených s organickým poškozením CNS
   • Vrozené vady – mentální retardace, lepší je to v rodině, citové, ekonomické i sociální problémy
   • Získané poruchy – staří, demence… (dle WHO by prostá demence neměla být indikací k přijetí na psychiatrii)

Odkazy

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.