Sociální psychiatrie

From WikiSkripta

Sociální psychiatrie je věda zabývající se vztahem mezi duševními poruchami a sociálními a kulturními vlivy[1]. Termín byl poprvé použit v Bostonu v roce 1917, od druhé poloviny 20. stol. se používá stále častěji. Sociální psychiatrie se snaží o interdisciplinární přístup k problémům duševního zdraví a nemoci a zkoumá sociální a kulturní faktory a jejich vlivy na etiologii a dynamiku duševních poruch. Pokládá si a zodpovídá několik otázek[1]:

  • Jaké jsou podmiňující faktory vzniku duševních onemocnění?
  • Jak společnost ovlivňuje pacienty?
  • Jaký je dopad duševních nemocí na sociální funkce (bydlení, práce, nákupy, stravování, kontakt s přáteli,…)? Jak se zapojí pacienti do společnosti; budou ostrakizováni? Jsou schopni samostatné funkce? Lze jim to nějak usnadnit?
  • Jak pacienti s duševními poruchami ovlivňují společnost? Mohou ji přetvářet, inspirovat.

Rozdělení sociální psychiatrie[edit | edit source]

Ze sociální psychiatrie lze vydělit několik užších oblastí[1]:

  • Psychiatrická epidemiologie — měření sociální deprivace (nezaměstnanost, přelidněnost, životní úroveň) ve vztahu k prevalenci duševních poruch, počtu suicidií atd.
  • Studium životních událostí a zkušenosti — hledání predisponujících faktorů duševních nemocí na základě rozboru jednotlivých případů
  • Zdravotní výchova a destigmatizace — snaha začlenění pacientů trpících duševním onemocněním do společnosti pomocí zvyšování informovanosti
  • Ovlivnění institucionální péče — koncept institucionální neurózy (apatie z hospitalizace, snížení sebevědomí pacienta, narušení schopnosti plánovat), snaha o systém otevřených dveří, koedukovaná oddělení
  • Komunitní psychiatrie — přiblížení léčby přirozenému prostředí, provázání jednotlivých systému léčby, rehabilitace pomocí usnadněného zaměstnávání a bydlení duševně nemocných; trend rozvinutý zejména v západní Evropě

Komunitní psychiatrie[edit | edit source]

Komunitní psychiatrie je organizace léčby pacienta, do níž se zapojují různé skupiny tak, aby léčba probíhala co nejblíže přirozenému prostředí pacienta. Centrem je pacient sám, s nímž interaguje několik složek (dle Trainor, Church, 1984)[1]:

  • svépomoc;
  • rodina, přátelé, sousedé;
  • formální systém duševního zdraví: psychiatrické ambulance, kliniky, léčebny, terénní psychiatrické sestry;
  • všeobecné služby a možnosti v komunitě: sociální pracovnice, poradenství, právník

Komunitní léčbu řídí multidisciplinární tým, jehož členy jsou psychiatři, psychiatrické sestry, psychologové, psychoterapeuti, sociální pracovnice, ergoterapeuti a další. Multidisciplinární tým spolupracuje s praktickým ošetřujícím lékařem, stacionářem, terénním mobilním týmem (asertivní tým) a dalšími složkami na několika úrovních[1]. Může být přítomna i podpora občanských sdružení, kulturních či církevních spolků.

Terénní mobilní tým se většinou skládá ze sociální pracovnice a speciálně vyškolené psychiatrické sestry, která pacientům pomáhá s braním léků, psychologická podpora. Je to účinná forma zvýšení compliance[1].

Vedle samotné léčby je důležitý systém rehabilitace duševně nemocných[1]:

  • zaměstnání — chráněné dílny, přechodné zaměstnávání (vytvořené pracovní místo pro pacienta s pomocí sociálního pracovníka, kde se zacvičí různým dovednostem a po čase odchází, aby si našel místo sám), podporované zaměstnání (klient si sám najde pracovní místo, je podporován a má možnost poradenství; efektivnější), centrum denních aktivit (rozvoj vzdělání a aktivizace: trénink práce na počítači, výuka jazyků,…)
  • bydlení — chráněné bydlení, podporované bydlení
  • další služby — případové vedení (možnost konzultace osobních problémů), poradenství (právní, sociální,…)

Příklady komunitní terapie[edit | edit source]

Modely řešení[edit | edit source]

  1. stres v sociálním prostředí → duševní porucha
  2. psychobiologické dispozice → sociální problémy
  3. sociální stres + psychobiologické dispozice (duševní poruchy + sociální problémy)
    • třetí model předpokládá interakci sociálních faktorů a genetiky
  • koncept sociální psychologie – organizování veřejných center duševního zdraví
  • také shromažďují epidemiologické údaje o psychiatrické nemocnosti obyvatelstva, prevence, sociální rehabilitace
  • studie ukazují vyšší výskyt duševních poruch v sociálně nejhůře zabezpečených vrstvách, více ve městech než na venkově, sebevraždy víc u osamocených

Nejčastější psychiatrické skupiny[edit | edit source]

  1. skupina psychopatií
    • vada osobnosti, charakteru, s níž se postižený musí naučit žít
    • proto se často kombinují zásahy léčebné, sociální a výchovné
    • např. pacient s nezdrženlivými rysy osobnosti, závislý na alkoholu, který spáchá zločin
  2. skupina duševních onemocnění v pravém slova smyslu
    • hlavně u bipolární afektivní poruchy
    • v období mezi fázemi se cítí zdrávi, jdou do práce…
    • u schizofrenie
    • Sociálně rehabilitační program:
      • již během hospitalizace – pravidelný režim – udržení sociálních návyků
      • práce v dílnách, malování, tělocvik
      • může být hospitalizován formou denního stacionáře, nebo nočního
      • domy na půl cesty, kluby, chráněná pracoviště a dílny
  3. skupina duševních poruch spojených s organickým poškozením CNS
    • Vrozené vady – mentální retardace, lepší je to v rodině, citové, ekonomické i sociální problémy
    • Získané poruchy – staří, demence… (dle WHO by prostá demence neměla být indikací k přijetí na psychiatrii)

Odkazy[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. a b c d e f g PĚČ, Ondřej. Přednáška v Psychoterapeutické a psychosomatické klinice ESET [přednáška k předmětu Psychiatrie, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 23.10.2012.