Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření (Burn Out Syndrome) je psychický a tělesný stav vznikající jako důsledek dlouhodobého, neřešeného pracovního stresu, který přesahuje regulační a adaptační kapacity jedince. Projevuje se chronickou emoční únavou, fyziologickým vyčerpáním, mentálním přetížením, postupným úbytkem motivace a poklesem efektivity v práci. Typicky se rozvíjí pozvolna, často nenápadně, v kontextu dlouhotrvajících nároků, nedostatečného odpočinku, omezené autonomie nebo nízké pracovní podpory. WHO jej v rámci ICD‑11 řadí mezi „faktory ovlivňující zdravotní stav“ spojené s pracovním kontextem, nikoli jako samostatnou duševní poruchu.

Etiologie

Hlavní rizikové faktory

• dlouhodobý pracovní stres
• nadměrné pracovní zatížení
• nízká míra kontroly nad úkoly
• konfliktní či nejasné pracovní požadavky
• nedostatečná sociální opora na pracovišti
• perfekcionismus, vysoké osobní nároky
• konflikty mezi pracovním a osobním životem

Ochranné faktory

• kvalitní organizace práce
• jasné role a očekávání
• dobré pracovně‑sociální vztahy
• možnosti autonomie a rozhodování
• účinné strategie zvládání stresu
• psychohygiena a podpora vyváženého životního stylu

Klinický obraz

Typické symptomy

1. Emoční vyčerpání

• pocit prázdnoty, vyčerpání
• ztráta schopnosti emoční participace
• podrážděnost

2. Depersonalizace / Cynismus

• negativní či cynický postoj k práci a klientům/pacientům
• odstup, ztráta empatie
• pocit „mechanického fungování“

3. Snížený pracovní výkon

• pokles motivace
• poruchy koncentrace
• celkový pocit nekompetence

Somatické projevy

• nespavost
• únava, bolesti hlavy, svalové napětí
• gastrointestinální potíže
• zvýšená nemocnost

Diagnostika

• Burnout není psychiatrickou diagnózou v DSM‑5, v ICD‑11 je veden jako fenomén spojený s prací.
• Diagnostické nástroje (screening):
  • MBI – Maslach Burnout Inventory
  • Copenhagen Burnout Inventory (CBI)
  • Burnout Measure (BM)
• Hodnocení zahrnuje:
  • anamnézu pracovních podmínek
  • psychický stav (diferenciální diagnostika: deprese, úzkosti, adaptační poruchy)
  • míru stresu a copingové mechanismy

Diferenciální diagnóza

• Deprese (přetrvávající anhedonie, depresivní nálada i mimo práci)
• Úzkostné poruchy
• Adaptační poruchy
• Somatizační poruchy
• Chronický stres bez vyhoření

Léčba a intervence

Psychologické intervence

• kognitivně‑behaviorální terapie
• práce se stresem (stress‑management)
• trénink mindfulness a relaxačních technik
• rozvoj asertivity a time‑managementu

Organizační opatření

• úprava pracovní zátěže
• zlepšení jasnosti rolí a očekávání
• podpora týmové spolupráce
• supervize, intervizní setkání, mentoring

Individuální strategie

• psychohygiena
• pravidelná regenerace (spánek, fyzická aktivita)
• práce s hranicemi (work–life balance)
• identifikace a modifikace perfekcionistických vzorců

Prevence

• systematická podpora duševní pohody na pracovišti
• vzdělávání v oblasti stresu a vyhoření
• podpora autonomie a smysluplnosti práce
• pravidelné hodnocení pracovních podmínek
• supervize zejména v pomáhajících profesích

Literatura

1. Maslach, C., Leiter, M. P.: Burnout – The Cost of Caring. Malor Books, 2000. ISBN 978-1883536350
2. Křivohlavý, J.: Jak neztratit nadšení – Burnout. Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4259-1
3. Hartl, P., Hartlová, H.: Psychologický slovník. Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-0