Význam dýchání

Z WikiSkript

Živé organismy potřebují pro svou existenci energii, aby mohli syntetizovat vlastní látky, produkovat teplo, aktivně transportovat látky přes membránu, atd. Univerzálním zdrojem energie je adenosintrifosfát (ATP), který je tvořen v mitochondriích za přítomnosti kyslíku. Konečnými produkty chemických reakcí jsou voda a oxid uhličitý, musí být vyloučeny z organismu. U člověka je transport dýchacích plynů (kyslík a oxid uhličitý) zajištěn pomocí dýchacího a oběhového systému. Transportní funkci má krev a červené krvinky.

Hlavní funkcí dýchací soustavy je výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi atmosférickým vzduchem a buňkami našeho těla. V buňkách se nachází mitochondrie, v kterých následně probíhají oxidačně-redukční procesy. Absence dýchání vede v řádu minut k ireverzibilním změnám v organizmu a smrti.

Dýchací ústrojí se skládá z respirační zóny a dýchacích cest:

Respirační zóna obsahuje respirační bronchioly, alveolární dukty a plicní alveoly. Každá plíce obsahuje přibližně 300 milionů alveolů. Hlavní funkcí je vlastní respirace, výměna plynů mezi alveolárním vzduchem a krví v plicních kapilárách - princip difuze.

Dýchací cesty mají za úkol přivádět vzduch do alveolů a odvádět vydechovaný vzduch opačným směrem, jedná se o tzv. anatomický mrtvý prostor, protože je zde výměna dýchacích plynů mezi krví a tkáněmi zanedbatelná, celkový objem je přibližně 150 ml.

Hlavní funkce dýchacích cest[upravit | editovat zdroj]
  • mechanická ochrana - činnost řasinkového cylindrického epitelu s mucinózními buňkami - produkce a transport hlenu s nečistotami orálním směrem
  • udržení ventilačně-perfuzního poměru
  • regulace odporu dýchacích cest v závislosti na velikosti ventilace - adekvátní změny průsvitu bronchů
  • imunitní ochrana - Waldyerův mízní okruh, peribronchiální uzliny, shluky lymfatické tkáně
  • chemická ochrana - bronchokonstrikce při podráždění slizničních receptorů
  • tepelná úprava vdechovaného vzduchu na tělesnou teplotu
  • nasycení vdechovaného vzduchu vodními parami - prevence proti vysychání a poškození sliznice


Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.