Vazebná energie elektronu, ionizace, excitace

Z WikiSkripta

Stav atomu o minimální energii se nazývá základní stav. Stavy o vyšších energiích jsou stavy excitované či vybuzené. Do vyšší energetické hladiny se atom dostane absorpcí energie o rozdílu základní a některé vyšší hladiny (čárová absorpční spektra).

Při přechodu do nižší energetické hladiny je vyzářen rozdíl energií ve formě fotonu (nebo fotonů, je-li přechod po etapách, z n=3 na n=2 a pak na n=1). Tento děj je podstatou luminiscence.

Energie vazby[upravit | editovat zdroj]

Energie vazby (Ev) je práce, kterou je nutno vynaložit pro vzdálení částice do nekonečna - místo kde na částici nebude působit žádná jaderná síla.

Ev + E = 0 => Ev = – E

Největší vazebnou energii mají elektrony s nejmenším n (hlavní kvantové číslo), které jsou nejblíže jádru.

Vazebná energie[upravit | editovat zdroj]

Vazebná energie nebo-li ionizační potenciál, tzn. energie, kterou je nutno dodat pro výstup elektronu z atomu. Získá-li elektron takovou energii (např. ozářením), pak část energie je spotřebována pro výstupní práci a zbytek se přemění na kinetickou energii vyraženého elektronu:

h.f=Ev+1/2.mv2 (Einsteinův vztah pro fotoefekt)

Ionizací se zvýší celková energie atomu, tím ubude záporná energie elektronu. Tento důsledek vede k nestabilitě. Vyrazí-li se elektron z nižší slupky, atom se energie zbaví zaplněním nižších hladin elektrony z hladin vyšších za současné emise fotonů -> fluorescenční záření. Vyrazí-li se valenční elektron, energie se sníží připoutáním volného elektronu z okolí.

Potenciální bariéra je maximální hodnota potenciálu jádra. Vyjadřuje se v elektronvoltech (eV).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]