Vysokofrekvenční umělá plicní ventilace/SŠ (sestra)

From WikiSkripta

Vysokofrekvenční ventilaci (HFO) řadíme do nekonvenčních typů umělé plicní ventilace. Ventilace plic pacienta/klienta probíhá malými dechovými objemy o vysoké frekvenci. Malé dechové objemy ve spojení s vysokou frekvencí zajistí minimální výkyvy tlaků a objemů v dýchacích cestách, což vede ke snížení rizika poškození plic.

  • U klasické umělé plicní ventilace počítáme minutový objem (MV) tak, že frekvenci dechů vynásobíme dechovým objemem, od kterého musíme odečíst objem mrtvého prostoru, který se nachází v dýchacích cestách.
→ MV = f x (Vt−Vd).
  • U HFO MV počítáme tak, že frekvenci vynásobíme dechovým objemem na druhou → MV = f x Vt2.

Indikace[edit | edit source]

  • ARDS (Syndrom akutní dechové tísně).
  • Kontuzní plíce.
  • Novorozenci.

Kontraindikace[edit | edit source]

Režimy HFO[edit | edit source]

  • HFPPV = vysokofrekvenční ventilace pozitivním tlakem; f=60–100 cyklů/min.
– této frekvence lze dosáhnout i na konvenčním ventilátoru.
  • HFJV = vysokofrekvenční trysková ventilace; f=80–600 cyklů/min.
– dýchací směs je tryskou vháněna pod vysokou energií do dýchacích cest pacienta.
  • HFALV = vysokofrekvenční ventilace alternujícím tlakem; f= 120–400 cyklů/min.
  • HFOV = vysokofrekvenční oscilační ventilace; f=180–900 cyklů/min.

Parametry HFO[edit | edit source]

  • Frekvence dechů udávaná v Hz (1Hz = 60 dechů).
  • Amplituda (7–130 cmH2O).
  • Inspirační čas (30–50 % cyklu).
  • mPaw (5–55 cm H2O).

Provedení HFO[edit | edit source]

  • Zajištění průchodnosti DC – oro- či naso- tracheální intubace, tracheostomie.
  • Hluboká sedace a relaxace pacienta/klienta.
  • Pacienta/klienta neodsáváme.
  • Pravidelné RTG kontroly.
  • Požadavky na HF ventilátor:
Vysoká spolehlivost a životnost.
Možnost podávat danou dýchací směs, FiO2 21–100%.
Zajištění zvlhčování DC.
Monitorování tlaku v DC, při kritickém tlaku aktivace alarmu a zastavení ventilace.
Vysokofrekvenční ventilátor

Monitorace pacienta/klienta[edit | edit source]

  • Sledujeme fyziologické funkce (TK, P, SpO2, CVP, TT, GCS atd.).
  • Těsně před zahájením HFO provedeme arteriální ASTRUP, pak 10 minut po zahájení a dále á 1 h dle ordinací lékaře a další dny minimálně 3x denně.
  • Sledování a zaznamenávání hodnot na ventilátoru.
  • Sledujeme souměrnost vibrací od klíčků po stehna.

Nevýhody HFO[edit | edit source]

  • Hluk, zhoršení klimatických podmínek v okolí lůžka.
  • Obtížné fyzikální vyšetření pac.
  • Obtížnější polohování pacientů.
  • Nelze zajistit „weaning“.
  • Při transportu pacienta je problém zajistit HFO.
  • Negativní vnímání rodinou.

Nežádoucí účinky HFO[edit | edit source]

  • Pokles TK.
  • Vznik hlenové zátky.
  • Zvyšování nitrolebního tlaku.
  • Barotrauma.

Péče o ventilátor[edit | edit source]

  • Ventilační okruh je na jedno použití, ale lze ho sterilizovat v plazmě.
  • Nesmí se používat alkohol a rozpouštědla na vnější povrchy.
  • Na horní plochu ventilátoru nic nepokládat.
  • Teplotní čidlo se desinfikuje alkoholovou desinfekcí.


Odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • DOSTÁL, Pavel, et al. Základy umělé plicní ventilace. 2., rozšířené vydání. Praha : Maxdorf Jessenius, 2005. ISBN 80-7345-059-3.
  • výklad MUDr. Lukáše Pokorného