Rezistence klinicky významných bakterií k ATB volby

Z WikiSkript

Rezistence bakterií k běžně používaným antibiotikům je narůstajícím problémem léčby bakteriálních infekcí. Jednotlivé druhy bakterií uplatňují různé mechanizmy rezistence – mezi nejčastější patří produkce penicilinasy a jiných betalaktamáz, změna PBP (penicilin-binding proteins) a aktivní eflux.

Stafylokoky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Lékem volby dříve penicilin (objeven díky svým účinkům na S. aureus);
  • kmeny získaly přenosem plasmidů (gen blaZ) schopnost tvorby penicilinasy (jedné z betalaktamáz)→ enzym, který hydrolyticky rozkládá betalaktamový kruh penicilinů;
  • dnes je na penicilin rezistentní 80–90 % kmenů S. aureus;
  • podobný mechanizmus rezistence na další betalaktamová ATB;
  • v praxi používání inhibitorů betalaktamázy společně s účinnou látkou nebo penicilinasa-rezistentní peniciliny;
  • rezistence na vankomycin díky abnormálně silné vrstvě stěnového peptidoglykanu (VISA);
  • v roce 2002 izolován první VRSA kmen (S. aureus zcela rezistentní na vankomycin), rezistence získáním genu van A z enterokoků.

Streptokoky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Lékem volby je penicilin.

S. pyogenes

  • Občas komplikace – pokud současně infekce kmeny produkujícími betalaktamázu, pak použití jiných ATB (erytromycin, klindamycin, linkosamidy, tetracyklin).

S. pneumoniae

  • Penicilin rezistentní kmeny – přenos genetické informace plasmidovou konjugací nebo bakteriofágovou transdukcí;
  • v ČR 10 % kmenů rezistentních na penicilin;
  • mechanizmus rezistence – změna ve struktuře PBP (penicilin-binding proteins), neprodukují betalaktamázu;
  • účinné intravenózní podávání vysokých dávek penicilinu, amoxicilinu, cefalosporiny, erytromycin.

Viridující streptokoky

  • Stále častěji rezistentní na penicilin, další betalaktamy, cefalosporiny a erytromycin;
  • používá se cefotaxim, vankomycin.

Hemofily[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • K terapii doporučován ampicilin, amoxycilin;
  • přibývá kmenů produkujících betalaktamázu, v takovém případě k terapii používáme cefalosporiny, chloramfenikol, kotrimoxazol.

Gonokoky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Dříve dobře citlivé na penicilin, dnes kmeny produkující penicilinasu;
  • terapie: ofloxacin, azitromycin.

Meningokoky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Terapie: velké dávky penicilinu i.v. nebo i.m.;
  • výskyt kmenů produkujících penicilinasu, v těchto případech terapie chloramfenikoly, kotrimoxazolem, cefalosporiny.

Klebsielly[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Primárně rezistentní na ampicilin, nemocniční kmeny multirezistence;
  • produkují karbapenemázy (inaktivuje mnoho betalaktamových ATB) → inhibuje cefalosporiny, peniciliny, karbapenemy.

E. coli[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Extraintestinální infekce – terapie betalaktamy, fluorochinolony, aminoglykosidy;
  • rezistence k betalaktamům – produkce betalaktamázy (genetická informace přenášena plasmidem);
  • dnes 60 % případů rezistence k aminopenicilinům, 15 % k cefalosporinům;
  • rezistence k fluorochinolonům mechanismem efluxu (aktivní odčerpání ATB z buňky pomocí membránových pump) nebo změnou cílových struktur (enzymy zodpovědné za replikaci bakteriální DNA);
  • v ČR rezistence k fluorochinolonům ve 25 % případů;
  • rezistence k aminoglykosidům modifikací ribozomů (methylace, adenylace), ty se stanou biologicky inertní pro aminoglykosidová ATB;
  • u nás 10 % případů rezistentní k aminoglykosidům.

Salmonely[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Mechanismu rezistence – bodové mutace nebo přenos genů (R-plasmid);
  • Salmonela Genomic Island – blok 43 genů, pět z nich kóduje rezistenci k ATB (ampicilin, chloramfenikol, streptomycin, sulfonamidy, tetracyklin).

Pseudomonády[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Přirozená rezistence k penicilinům, betalaktamům;
  • mechanismus rezistence – eflux
  • P. aeruginosa často multirezistentní.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 8024612704.
  • VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.