Vankomycin

Z WikiSkript


Vankomycin
VankomycinStátní úřad pro kontrolu léčiv: Vankomycin
J01XA01
struktura vankomycinu
struktura vankomycinu
Eliminace ledvinami, u zdravých pacientů v průběhu 4-6h[1]
Indikace endokarditida, osteomyelitida, pneumonie, infekce měkkých tkání[1]
Kontraindikace hypersenzitivita na léčivou látku, rychlé podání [1]
Nežádoucí účinky hypotenze, exantém sliznic, renální insuficience [1]
Interakce anestetika, ototoxické, nefrotoxické nebo neurotoxické léky jak amfotericin B, amiglykosidy, bacitracin [1]
Chemická struktura glykopeptid

Vankomycin je glykopeptidové antibiotikum.

Farmakokinetika[upravit | editovat zdroj]

Neabsorbuje se z trávicího traktu – při enterálním podání působí pouze místně, proto se využívá k léčbě enterokolitidy. Pro systémový účinek se podává intravenózně. Eliminuje se exkrecí ledvinami v metabolicky nezměněné formě. Porucha exkreční funkce ledvin vyžaduje redukci dávky. Může se kumulovat i při insuficienci jater. Terapeutické okno je úzké, proto je vhodné terapeutické monitorování hladin.

Farmakodynamika[upravit | editovat zdroj]

Účinek vankomycinu je nezávislý na koncentraci.

Indikace[upravit | editovat zdroj]

Vankomycin se užívá k léčbě infekcí vyvolaných citlivými grampozitivními mikroorganismy a anaeroby – např. peritonitidy, sepse, endokarditidy, a k léčbě dalších závažných onemocnění. Perorálně se podává při pseudomembranozní kolitidě. Téměř všechny kmeny stafylokoků jsou na vankomycin dosud citlivé, proto toto antibiotikum patří mezi léky volby při infekcích vyvolaných methicilin-rezistentními stafylokoky (MRSA). Použití vankomycinu by mělo být rezervováno pro případy, kdy nelze podat peniciliny nebo cefalosporiny, popřípadě pro pacienty, kteří na tato antibiotika nereagovali, nebo u nichž je jiná specifická indikace.

Nežádoucí účinky a toxicita[upravit | editovat zdroj]

Místním drážděním vznikají flebitidy, zejména po paravenozní aplikaci. Ototoxicita a nefrotoxicita jsou v přímé závislosti na plazmatické koncentraci. Proto se doporučuje kontrola plazmatických hladin. Při rychlé aplikaci se může objevit „red man syndrom“, „syndrom rudého muže“ (flush, svědění, hypotenze, patrně nesenzibilizovaným uvolněním histaminu z mastocytů). Proto se vankomycin podává i. v. infuzí alespoň po dobu 1 hodiny.

Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]

Vankomycin se nesmí užívat při alergii na glykopeptidová antibiotika. Nesmí se podávat i. m. Se zvýšenou opatrností je třeba podávat u poruch sluchu, renálních funkcí a v graviditě. Ototoxicita a nefrotoxicita se zvyšuje současným podáváním jiných takto toxických látek (např. aminoglykosidy).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e SÚKL,. SPC o VANCOMYCIN KABI 500 MG [online]. [cit. 2016-04-26]. <https://www.sukl.cz/modules/medication/detail.php?code=0156258&tab=texts>.