Makrolidy

Z WikiSkript

(přesměrováno z Spiramycin)

Erythromycin 3D struktura

Makrolidy jsou bakteriostatická antibiotika, na některé kmeny působící i baktericidně.

K první izolaci makrolidových antibiotik došlo v 50. letech 20. století z aktinomycet. Nyní je známo přes 40 přírodních látek této struktury, ale jejich využití v klinické praxi je malé. Polosyntetické deriváty, které byly odvozeny od přírodní předlohy, mají výhodnější farmakokinetické vlastnosti.

Struktura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Obecně platí, že makrolidy mají povahu glykosidů. Z chemického hlediska je pro jejich strukturu charakteristické:

  • 14 až 16ti četný makrocyklický lakton;
  • ketonická skupina na makrocyklu;
  • hydroxylové skupiny na makrocyklu;
  • glykosidicky navázaný aminocukr (dimethylaminohexosa – desosamin, mykaminosa, forosamin) a neutrální cukr (kladinosa, mykarosa).

Cukrem je vždy 6-deoxyhexosa.

Makrolidy jsou látky bazického charakteru, ale jejich bazicita není natolik silná, aby omezovala jejich vstřebávání z GIT. Používají se většinou ve formě solí.

Chemická struktura je odlišná od penicilinů a cefalosporinů, proto je možné je použít při přecitlivělosti na β-laktamy.

Mechanismus účinku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Makrolidy inhibují syntézu bílkovin a to reverzibilní vazbou na 50S podjednotku ribozomu.

Antimikrobiální spektrum[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Na makrolidy jsou citlivé G− (pertuse a difterie) i G+ mikroorganismy (stafylokoky), anaeroby (kromě Bacteroides fragilis), spirochety a intracelulární paraziti (Mycoplasma, Legionella, Chlamydia trachomatis).

Farmakokinetika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

U pozdějších generací makrolidů (viz níže) je tkáňově orientovaná farmakokinetika, tzn. lepší průnik do tkání a sekretů. Mají význačnou distribuci s výjimkou CNS. Pronikají placentou a do plodu. Exkretují se do žluči, kde mohou dosáhnout 50-násobku hodnot nalezených v plazmě. K exkreci dochází také močí. Sledování makrolidů v krvi či případné snižování dávky je nutné pouze u velmi těžkých poruch funkce ledvin.

Farmakodynamika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jejich účinek je nezávislý na koncentraci, v nižších koncentracích bakteriostatický, ve vysokých baktericidní. Je lépe nepodávat makrolidy u pacientů se sníženou funkcí jater.

Rezistence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Rezistence je mezi makrolidy zkřížená a může být způsobena:

  • metylací rRNA a díky tomu snížení afinity makrolidů k 50S podjednotce ribozomu;
  • efluxem (aktivním transportem z buňky);
  • enzymaticky.

Nežádoucí účinky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Makrolidy vyvolávají zejména GIT obtíže – průjem, anorexie, nauzea a zvracení, cholestatická žloutenka (závisí na celkově podané dávce). Alergie (horečka, vyrážky) je stále častější. Mají možnost interakcí, jelikož jsou metabolizovány cytochromovým systémem v játrech a inhibují jaterní enzymy. Závažná je ototoxicita.

Indikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chlamydiové infekce, pneumonie, jejichž původcem je Mycoplasma nebo Legionella, streptokoky nebo stafylokoky. Legionářská nemoc, kampylobakterové infekce, listerioza, záškrt, ORL infekce aj. Při léčbě streptokokových a stafylokokových infekcí se používají jako náhrada za penicilin u nemocných s přecitlivělostí. Makrolidy mohou být použity k léčbě chlamydiové infekce u těhotných jako náhrada tetracyklinu.

Zástupci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Clarithromycin, makrolid se 14ti členným laktonovým cyklem

Makrolidy rozdělujeme do dvou generací:

  1. generace: erythromycin, spiramycin, oleandomycin, josamycin;
  2. generace: clarithromycin, roxithromycin, azithromycin.
Erythromycin

Je možné ho podat perorálně, parenterálně i lokálně ve formě roztoku. Má významné interakce, protože inhibuje cytochrom P450 a tím metabolizaci jiných látek. Klinicky významná je interakce s theophyllinem, carbamazepinem, warfarinem, digoxinem, cyklosporinem, antiarytmiky I. třídy aj.

Spiramycin

Spiramycin je antibiotikum první volby u kongenitální toxoplazmózy a lze ho použít i k léčbě astmatiků léčených theophyllinem.

Roxithromycin

Oproti erythromycinu má lepší toleranci a absorpci. Je možné ho podávat v graviditě u alergiček na betalaktamy.

Clarithromycin

Používá se k léčbě infekce Mycobacterium leprae a v kombinaci k léčbě Helicobacter pylori. Nevhodný v těhotenství. Prodlužuje QT interval.

Azithromycin

Řadí se mezi tzv. azalidy a ze všech makrolidů má nejlepší průnik do tkání. Současně má výrazně nižší riziko lékových interací.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
  • HARTL,, et al. Farmaceutická chemie IV.. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1169-3.